Víte, komu se říká „šmejdi“? Tak se říká těm, kteří provozují a provádějí ty různé reklamní akce, kdy často pak lidi zmanipulují k nákupu předraženého zboží, se kterým si pak lidé nevědí rady, když si uvědomí, co a za kolik jim to vlastně bylo někdy i doslova vnuceno. Myslíte, že takový „šmejd“ veřejně přizná, že to zboží je předražené, nebo že to zboží třeba není až tak „suprovní“, jak se to o něm říká? Nepřizná. Udělá třeba i falešnou reklamu, jenom aby prodal.

Víte, proč to zmiňuji? Protože to dnešní evangelium i mnohá jiná místa Bible nám ukazují, že apoštolové a evangelisté nebyli „šmejdi“. Oni nedělali falešnou reklamu jenom proto, aby „prodali“. Oni přiznali i svoje chyby. Kdyby se nepřiznali ke svým trapasům, tak o tom ani nevíme. To my jsme rádi, když u našich trapasů nikdo nebyl a my o tom nemusíme mluvit. Ale oni to napsali. A my o tom čteme už 2000 let. A to je svědectví pravosti jejich poselství. Oni nedělali falešnou reklamu. Oni nevychvalovali až do nebes to, co nebylo. Oni se při zvěstování Božího poselství klidně ke svým chybám přiznali. Oni mezitím vyrostli, uzráli, uznali, že leckdy byli úplně mimo. A sepsali to pro nás, abychom věděli, že i my máme naději.

O čem nám ty jejich osudy vyprávějí? To byly opravdu trapasy! Třikrát Ježíš mluvil o tom, že bude trpět. Poprvé si ho Petr vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. Chtěl se stát Ježíšovým učitelem: „Ne, Pane, to se ti nestane!“ A musel slyšet tu hroznou větu: „Jdi mi z očí… Nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ Když podruhé Ježíš mluvil o tom, že bude trpět, tak byli zticha, protože byli plní jiných myšlenek: Kdo z nich je největší? A když potřetí Ježíš mluvit o tom, že bude trpět, tak to dopadlo tak, jak to slyšíme dnes:

„Co chcete, abych pro vás udělal?“ On mluví o utrpení a oni mu říkají: „Pane, ať ve tvé slávě zasedneme jeden po pravici, druhý po levici.“ Prostě trapas. A pak ten trapas s těmi dalšími. Naštvali se, že ti dva je předběhli. Jak lidi ve frontě, když tam přijde někdo jiný a postaví se před ně.

Ale potom uznali, že byli „mimo“ a klidně to zapsali i pro naše povzbuzení. V čem to povzbuzení může být?

„Co chcete, abych pro vás udělal?“ Co kdyby tu otázku Ježíš položil dneska i nám? A on nám ji klade, protože my přicházíme prosit – jako ti Zebedeovi synové. Možná kdybychom prošli všechny své prosby od svého dětství až do dneška, kolikrát možná i nám Ježíš chtěl říct: „Nevíš, co chceš!“ My možná někdy místo abychom důvěřovali, tak si chceme Boha ochočit podle svých představ a pro svoje zájmy. A nemusí to být dobře.

Říkala mi jedna moje známá: Víš, mám děti a vnoučátek mi přibývá a moc mi na nich záleží a modlím se za ně. Ale nepředepisuju Bohu, co má dělat. Nemodlím se: „Udělej to tak nebo onak!“ Leckdy jsem si myslela, že něco bude dobře a ono to pak nebylo dobře. Já už se jenom modlím: „Bože, ty víš, co bude pro ně dobré, postarej se o ně…“

Slyšel jsem taky o jakési mystičce, které se Ježíš ptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Ona byla ve velmi těžkých existencionálních okolnostech. Potřebovala vyřešit tolik věcí. A víte, co mu řekla? „Dej, ať Tě miluji víc…“

„Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Tu otázku klade Ježíš i nám. Teď záleží na nás, co řekneme my…