Vypráví se takový vtípek: To prý devadesátiletí manželé přišli žádat o rozvod z důvodu nepřekonatelného odporu. Úředník jim říká: „Teď, v devadesáti? Když jste spolu vydrželi 70 let?“ A dědeček povídá: „Víte, to my kvůli dětem. Ale děti už zemřely…“

Slyšeli jsme Ježíšova náročná slova o rozvodech a nových láskách. Ta slova zazněla do situace, kdy muži dávali ženám tzv. rozlukové lístky. Ale ta slova zaznívají i do dnešní doby, kdy jsou podnikatelé, kteří, když se jim daří, tak někteří v určité fázi podnikání si pořídí větší auto a mladší ženu. Ale zaznívají i do bolavých situací, kdy to manželům prostě nevyšlo. A věřte, že pro nás kněze nebývá jednoduché zvěstovat to slovo, protože na našich bohoslužbách bývají lidé, kteří se na manželství teprve připravují, bývají na nich lidé, kteří prožívají krásná manželství, ale bývají na nich i lidé, kteří prožívají manželské krize, nebo kterým třeba i po velkých trápeních se manželství rozpadlo. Nicméně je to slovo Ježíšovo, které nemůžeme minout.

Víte, co je zajímavé? Ježíš některé předpisy židovského zákona i docela relativizuje. Když jde o nějaké rituální záležitosti (omývání džbánů, nádob…), tak Ježíš nad tím mávne rukou: To člověka neposkvrňuje. Spíš si dávejte pozor na to zlo, které vychází z člověka a které člověka poskvrňuje. Jiné příkazy Zákona Ježíš zvnitřňuje. On říká: Není důležité jenom to vnější – nezabít, nezcizoložit. Ale důležité je to, co je uvnitř v srdci člověka. Někdo ten vnější skutek neudělal třeba jenom proto, že měl strach nebo k tomu neměl příležitost. Ale možná, že láskyplný není. Možná, že čistý není. Možná jeho srdce je plné zloby nebo nečistoty. Takže Ježíš některé předpisy zákona relativizuje, jiné zvnitřňuje, ale zajímavé je, že pokud jde o manželství, tak tam to Ježíš ještě zpřísňuje: Mojžíš vám dovolil dávat zápudné lístky? Já vám říkám: Kdo se rozvede a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.

Ježíš dává manželství a manželské nerozlučitelnosti obrovskou váhu. A já se hluboce skláním před vámi všemi, kteří jste ten celoživotní závazek manželství dodrželi. Víte proč? Protože dneska ten celoživotní závazek manželství dodržet je daleko těžší, než tomu bývalo dřív. Když si před 200 lety lidé slibovali úctu, lásku a věrnost až do smrti, tak ono to „až do smrti“ bylo tak zhruba na 30 roků. Dneska, kdy se významně prodloužil věk, kterého se lidé dožívají, může ten slib nerozlučnosti trvat třeba i 70 let! Dřív lidé žili v malých komunitách, kde si všichni „viděli do talíře“ a byli jeden pod drobnohledem druhého. Dneska se lidé se svými problémy i s těmi případnými novými láskami ztrácejí v anonymitě davu. Je to tak jednoduché vycouvat a nikdo si toho ani moc nevšimne. I pohled většiny lidí v naší společnosti je dneska tak liberální! Je to dnes daleko těžší vzít na sebe celoživotní závazek! A týká se to nejen manželství. Totéž se týká třeba i kněžství a zasvěceného života. Ale zůstaňme u roviny manželství:

Já se opravdu hluboce skláním před vámi všemi, kdo jste ten závazek na sebe vzali a kdo jste ho dodrželi. Vy jste svědectvím toho, že to jde a že to má něco do sebe: pro dobro manželů, pro dobro dětí, pro dobro rodin, pro dobro naší země. Moc vám fandím a moc vám držím palce i dál.

A my všichni: Všimněme si toho svědectví. Ať nás inspiruje…