V dnešním 1. čtení zaznělo, že počátkem moudrosti je touha chtít se poučit. O čem bychom se mohli poučit z historie Boleslava a sv. Václava…

Když se řekne „svatý Václav“, asi to první, co se člověku vybaví, je obraz sv. Václava ubitého u kostelních dveří jeho bratrem Boleslavem a Boleslavovými „ostrými hochy“. O čem nás ten obraz učí?

Dovolil bych si jeden citát. Je nadepsán: Když šlehne oheň nenávisti.

Někdy nám ze vztahu k nějakému člověku zůstanou sotva trosky. Zmizí počáteční poznání plné exotiky, obdiv, radost ze spolupráce, kreativita či dynamika vztahu a po prozření charakterových vad smísených se zraněními zůstává rutina, zvyk, všednost, fádnost, a nedej Bůh, vše se obrátí v nechuť, nezájem, nenávist. Až do tohoto bodu je jedno, zda jsme věřící nebo ne. Také je jedno, zda se jedná o vztah mezi manžely, rodiči a dětmi, příbuzenstvem, spolužáky, kamarády z vojny, bratry Václavem a Boleslavem. Oheň závisti a nenávisti může dlouho doutnat, roky jen občas ucítíme jeho dým, až jednou vyšlehne se vší prudkostí. V případě Václava a Boleslava tomu tak bylo onoho rána ve Staré Boleslavi. Stanuli proti sobě, Boleslav tasil meč a udeřil.

Často říkávám dětem, když probíráme 5. přikázání – Nezabiješ: Jen málokdy se stane, že si někdo jen tak vyrazí na špacír a přitom někoho „zapíchne“. Většinou předchází dlouhé „doutnání“ ve vztahu k někomu. A pak stačí málo a „vyšlehne oheň“. A nemusí to být jenom vražda. Jsou i jiná veliká zla. Vražda je jen „vrcholem ledovce“.

Proč to vůči někomu „doutná“, těch příčin může být mnoho: Někdy se setkáváme u lidí kolem nás se skutečným zlem. To nás může iritovat. Někdy se může stát, že si někoho zidealizujeme, že si o někom budeme myslet, že je to anděl a pak zjistíme, že je to jenom člověk, že má své chyby. To přináší zklamání. A už to může v člověku doutnat. Někdy stačí jenom to, že někdo je jiný, než bychom chtěli. A znovu to může doutnat. Anebo – tak jako u Boleslava – může být i to, že člověk vidí, že ten druhý je lepší než on, a to může člověka taktéž velmi a velmi popouzet.

A tak bude dobře se dnes ptát: Nedoutná to někde ve mně ve vztahu s někým? V případě, že ano, co je příčinou? Jak to doutnání uhasit? A v tom případě také prosme Boha, ať on sám nám pomáhá ta doutnání uhasit dřív, než šlehne plamen.