Svatý apoštol Jakub v dnešním 2. čtení uvádí větu: „Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život.“ Možná si řekneme: „Tak to bychom mohli přeskočit a můžeme jít dál: My jsme nikoho o život nepřipravili.“ Přesto právě tato věta bude tématem celé dnešní promluvy.

S oblibou se mladých lidí ptávám, kdy bývá dnes lidský život v největším ohrožení. Setkal jsem se i s odpovědí, že v době vysvědčení. Ale teď vážně: V dnešní době je lidský život v největším ohrožení v jeho úplném počátku a v jeho úplném závěru – tedy právě u těch nejbezbrannějších: u nenarozených dětí (mám na mysli otázku umělých potratů, ničení nenarozených životů) a u lidí starých a nevyléčitelně nemocných, často u lidí v poslední fázi života. Zaměřme se dnes na to druhé: Dnes se nejenom ve světě, ale i v naší zemi čím dál víc mluví o eutanázii. A nejen mluví. Čím dál víc se propaguje. Co to je eutanázie…

V překladu to slovo znamená „dobrá smrt“. Máte starého či nemocného pejska, který se už jenom trápí? Přineste ho k veterináři, on ho „uspí“ a pejsek se už neprobudí. Máte doma starou nebo nemocnou babičku? I ona se trápí? Přivezte ji k lékaři, on ji „uspí“ a babička se už neprobudí. Zní to humanisticky. Jenže babička není pejsek…

Je to problém i z hlediska obecně lidského. Dochází propagátorům eutanázie možnost jejího zneužití? Starý a nemocný člověk je finanční zátěží pro stát – zbavme se ho! Může být zátěží (pokud není „oslíčkem otřes se“) i pro vlastní rodinu – zbavme se ho! A že by ten nemocný měl podepsat souhlas s eutanázií? Vždyť nejeden z nich je už napůl slepý nebo mu to nemyslí! No tak mu řekněme, že podepisuje list s oznámením zvýšení jeho důchodu – a podepíše si vlastní eutanázii. Kdo na to přijde?!“ Chápeme možnost zneužití? Mohlo by se týkat i nás…

Pro nás křesťany ten problém je však ještě závažnější. Věříme, že Bůh dává život a jenom Bůh má právo ho vzít. Nevidíme za roh a nemáme právo „chodit míchat do Boží kuchyně“. Co když Bůh toho člověka čistí, aby ho mohl přijmout? Co když Bůh toho člověka volá, aby svým nabídnutým a obětovaným utrpením doplňoval na svém těle, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap a tak pomohl zachránit některou lidskou duši (třeba bloudícího člověka z vlastní rodiny)? Nevíme. Ale dvě věci víme:

Dnešní lékařská věda dovede mnohdy velmi úspěšně léčit (tlumit) bolest a umožnit tak člověku důstojný život třeba i v posledních fázích rakoviny. Ano, něco to stojí. To ale není důvod k odepření této péče.

A druhá věc – velmi významná: O eutanázii zpravidla nežádají lidé, kteří mají kolem sebe kvalitní a láskyplnou péči, nejen péči zdravotníků, ale pokud možno i péči svých nejbližších. Ano, i toto něco stojí – a nejen v penězích. Ale ani toto není důvodem k odepření této péče.

Eutanázie je to nejjednodušší. Nikoliv však nejlepší. Eutanázie není řešením! Řešení je právě v již zmíněné léčbě bolesti a kvalitní a láskyplné péči. Ty vyřeší víc, než jedna injekce…

Možná jsme opravdu nikoho nepřipravili o život, ale kéž máme odvahu v dnešní kultuře smrti hájit kulturu života a kéž umíme i rozumovými argumenty vysvětlit, proč eutanázii křesťan říká jasné NE…