Dnešní 1. čtení začíná nádhernými slovy: Řekněte malomyslným: Vzmužte se, nebojte se!

Víte, co člověka strašně moc ochromuje? Strach. Možná teď řeknu něco, co někoho z vás překvapí. Strach je na prvém místě Boží dar. Zdravý strach chrání člověka, aby si neuškodil, zdravý strach brání člověku skočit z činžáku nebo vrhnout se do ohně. Zdravý strach chrání člověka, aby nedělal věci se zbytečným rizikem. To je v pořádku. A je to Boží dar. Ale problém začíná tam, kde strach překročí zdravé hranice, tam, kde se strach vymkne kontrole a začne člověka ochromovat tam, kde nemá. Strach je jedna z nejběžnějších emocí, která člověka ochromuje a bere mu chuť a energii žít. A nemusí to být jenom strach z rakoviny nebo ze ztráty zaměstnání nebo z nějakého neštěstí. Kolikrát je to strach z toho, že se ztrapním, strach z toho, že v porovnání s druhými nejsem dost dobrý, strach z toho, co o mě řeknou druzí, strach z toho, že selžu, strach z toho, že druzí poznají moje hranice. To člověka tak ochromuje! A to je strašná škoda!

Existuje krásná bajka o orlu mezi kuřaty. Pojďme si ji poslechnout:

V ohradě žila slepice a okolo ní mnoho kuřátek. Jednoho dne se mezi kuřaty octlo mládě orla. To však o sobě nevědělo, že je orlem. Myslelo si, že je kuřetem, a tak jedlo stejné jídlo jako kuřata, pohybovalo se jako kuřata a létalo také jen jako kuřata, sotva do výšky plotu. Jednou zpozorovalo, jak nad prostorem, kde žilo s kuřaty, krouží mohutný orel. Podívalo se do výšky a zatoužilo být orlem. Přepadla ho velká sklíčenost, protože bylo jen kuřetem. Ale orel na orlí mládě pohlédl a zavolal na něj: „Vzlétni! Roztáhni křídla a leť! Vždyť ty jsi orel!“ Ale malý orel opověděl: „Ne, ne, já jsem kuře.“ A zůstal zarmoucený, obrátil se a odešel za kuřaty. Tak celý svůj život prožil jako slepice, s touhou být orlem. Nikdy si neuvědomil, že orlem byl.
Bůh nás nestvořil jako kuřata, stvořil nás jako orly. Vložil do nás srdce orla. V každém z nás je mnoho schopností, které nikdy nepoužijeme. Proč? Protože máme strach. Strach, který nás zdržuje od něčeho, co bychom mohli udělat.

Martin Luther King řekl kdysi tato slova: „Až se svět ohlédne za naším stoletím, bude plakat. Ne proto, že bylo zaplaveno krutostí, ale proto, že dobří lidé mlčeli.“ I ze strachu lidé mlčí. Chci se tě zastat, ale mám strach. Chci říct, že něco není dobře, ale mám strach.

Nemáme strach? Cítíme se jako orli? Necítíme se spíš jako kuřata? V tom případě bude dobře modlit se i za uzdravení našich strachů. Bůh nás nestvořil jako kuřata. Stvořil nás jako orly…