Dnešní evangelium je pokračováním toho minulého. Minulou neděli jsme slyšeli, jak Ježíš rozmnožil chleby, nasytil zástupy. A to lidi přitahovalo: Co kdyby to udělal znovu? Tak ho hledali. A Ježíš jim slíbil víc. Slíbil jim něco vzácnějšího. Slíbil jim to, čemu dnes říkáme Eucharistie. Slíbil jim sebe samého.

Mladí zpívají: „Vzácný jsi pro mě, Pane můj…“ Možná známe z dějin osudy dětského světce mučedníka, patrona ministrantů – sv. Tarsicia, který v prvních dobách křesťanských nesl Ježíše v Eucharistii uvězněným křesťanům a který Ježíše nevydal, když jej rozzuření kluci po něm chtěli. Ježíš byl pro něho vzácný. Nevydal ho ani za cenu vlastního života.

Budeme se dneska snažit vnímat, jak vzácný je živý Ježíš v Eucharistii pro nás. Člověku může zevšednět leccos. Dítěti může zevšednět hračka, dospělému může zevšednět životní partner, křesťanovi může zevšednět Bůh. Takovým výmluvným projevem zevšednění je třeba braní Božího jména nadarmo, kdy člověk používá Boha jenom jako citoslovce. Člověk, pro kterého je Bůh opravdu vzácný, to nedělá. Nevyplachuje si Božím jménem ústa. Anebo jak jsme si to říkali před nedávnem: Když člověk přijde do kostela a ani si neuvědomí, že tu je živý Ježíš, ani ho nepozdraví tím pokleknutím (byť mu to třeba zdravotní stav i dovoluje) anebo úklonou (když mu to zdravotní stav nedovoluje) nebo člověk jenom tak zvykově „podlomí koleno“, nebo když člověk projde kolem kostela a „nic mu to neřekne“, že je tu živý Ježíš, „nenakopne“ to člověka aspoň ke kratičkému pozdravu, poděkování, prosbě, ke kratičkému „zajiskření“ byť jenom jednou větou někde v nitru – tam asi o vzácnosti moc nemůže být řeč.

Církev dává najevo, že Ježíš v Eucharistii je pro ni vzácný. Církev dává najevo, že Ježíš v Eucharistii je dokonce tím nejvzácnějším co (nebo přesněji řečeno: KOHO) máme. To je ten důvod, proč lidé stavěli a dodneška stavějí překrásné kostely – nejen co do architektury, ale třeba i co do vybavení. To je ten důvod, proč se lidé snažili dávat do kostelů to nejvzácnější – ne pro faráře, ale pro živého Ježíše, který je v kostele přítomen. To je ten důvod, proč se Eucharistie slaví a uchovává v pozlacených nádobách. To je ten důvod, proč je snaha ke slavení Eucharistie požívat hezká liturgická roucha. Docela to nám kněžím v tomto Roce Eucharistie připomněl náš otec biskup, abychom se podívali, nejen na to, jak vypadají nádoby ke slavení Eucharistie, ale třeba i na stav a čistotu toho dalšího: na čistotu ve svatostánku, na čistotu tzv. kalichového prádla, na čistotu oltářních plachet, na stav ornátů ke mši svaté, jestli by některé už třeba nebylo lepší vyřadit a nahradit je něčím důstojnějším.

A tak já chci tady dneska moc poděkovat vám všem, kteří pečujete o náš kostel a o naše kaple: všem, kteří kostel a kaple uklízíte, zdobíte, kdo perete a žehlíte oltářní plachty, kalichové prádlo, kněžské a ministrantské oblečení ke mši svaté, samozřejmě také všem, kdo přispíváte na údržbu a opravy kostela. To neděláme jenom pro to, aby nám tu bylo dobře nebo abychom si „netrhli ostudu“, když tu přijde někdo cizí. To děláme pro Ježíše, který je pro nás vzácný.

I to, že si vy v neděli vezmete do kostela hezké oblečení, i to, že kluci a muži z úcty k Ježíši v kostele sundávají čepice, i to, že děti vedeme k tomu, aby v kostele nežvýkaly a nedělaly bubliny a nebyly rozpustilé, i to, že přijdeme třeba dřív a připravíme si zpěvy a pak se do nich zapojujeme – to všechno děláme pro Ježíše, protože je pro nás vzácný.

Možná každý z nás se v dnešní promluvě nějak našel: Ať už v tom, co dělá nebo co nedělá, nebo co by mohl dělat, nebo co by mohl dělat líp. Zkusme nad tím chvíli uvažovat. Zkusme uvažovat nad tím, jak je Ježíš v Eucharistii pro mě vzácný, jak bych to mohl ještě víc dát najevo, co z toho dnes řečeného se mě dotýká. A ať už budeme cokoliv z toho, co zde zaznělo, dělat, ať už budeme házet do košíčku něco na kostel nebo fyzicky uklízet a zdobit kostel, prát a žehlit kostelní věci, brát si do kostela hezké oblečení, poklekat před Ježíšem, hezky se v kostele chovat, zkusme si při tom vědomě často připomínat a prožívat myšlenku: Ježíši, to je pro Tebe. To dělám proto, že jsi pro mě vzácný…