Vyprávěl jeden kněz, jak udělal tuto poučnou zkušenost. Dostal rostlinku aloe vera. Pečoval o ni až příliš dobře. Hlavně ji hodně zaléval, a to se u této rostlinky moc nemá dělat. Rostlinka začala uhnívat, a když už moc neuměla čerpat z půdy živiny, tak začala i schnout. Zdálo se mu, že tu rostlinku už nezachrání. Tak ji vyhodil do koše. A tam, v tom nehostinném prostředí, ta rostlinka začala bojovat o život. Jaké bylo jeho překvapení, když zanedlouho otevřel koš a uviděl zcela nové mladé výhonky.

A vy si možná říkáte, proč vám to vyprávím. Protože o tom svým způsobem vypráví i evangelia těchto nedělí. Slyšeli jsme, jak Ježíš rozesílá apoštoly. Ale důležité je, co bylo před tím a co bylo potom. Před tím byl v Nazaretě, ve svém domově. A tam neuspěl. Jeho mise tam byla neúspěšná. Do vlastního přišel a vlastní ho nepřijali. Pro jejich nevíru tam nemohl konat zázraky. Ale nenechal se tím odradit.Obcházel okolní vesnice. A dnes v tom evangeliu slyšíme, jak jeho mise nabírá na síle, jak ne už sám, ale i apoštoly posílá. A příští neděli uslyšíme, jak mu apoštolové vyprávějí, co všecko dělali a čemu učili a jak přicházelo pořád tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.

To, že člověk je v něčem neúspěšný, to ještě neznamená, že Bůh si ho jiným způsobem a třeba daleko víc nepoužije někde jinde nebo někdy jindy.

Za měsíc to bude 200 let od narození sv. Jana Boska, kněze 19. století, vychovatele ohrožené mládeže. Životopisný film o něm ukazuje jednu dojemnou pasáž: Don Bosko se dovídá, že jeden z mladíků, kterým se snažil věnovat, se dopustil loupežné vraždy a byl odsouzen k trestu smrti. To byla obrovská prohra! Don Bosko klečí pod křížem a brečí: „Bože, jestli to byla moje pýcha, pro kterou jsem si myslel, že mohu pomáhat těmto klukům, jsem připraven zříci se toho a všechno opustit. Ale jestli chceš, abych pokračoval, ukaž mi cestu!“ A v tom přichází člověk, který Don Boskovi nabízí místo pro jeho práci s mladými. A on začíná znovu a s ještě větším záběrem a plody jeho díla sklízíme dodneška v jeho nástupcích – v salesiánech, které založil a kteří dodnes pečují zvláště o ohroženou mládež.

Řeknu vám i jednu svoji zkušenost. Když jsem před lety přišel na své první farářské místo, nějak jsme si tam s mnohými lidmi vzájemně moc „nesedli“. Mnozí lidé „nesedli“ mně a mnohým lidem jsem „nesedl“ já. Nakonec po pěti letech se zdálo, že nejlepším řešením bude odtamtud odejít. Po farnosti, ve které chodilo do kostela asi tisíc lidí, přišly farnosti v bývalých Sudetech, kde leckdy po té náboženské stránce „lišky dávají dobrou noc“. Jaké bylo moje překvapení, když právě v jedné z takových farností mi hned při první nebo druhé mši svaté Bůh daroval synka, který dřív o kostel „nezakopl“ a který se pak stal mojí velikou pomocí a oporou v mně svěřených farnostech! Jaké bylo moje překvapení, když v jednu dobu v těchto farnostech v Sudetech navštěvovalo náboženství asi 70 dětí a mládežníků.

Taková byla zkušenost s rostlinkou aloe vera, taková byla zkušenost Ježíše, taková byla zkušenost Don Boska i moje a tak je to i dnes: To, že je člověk v nějaké misi neúspěšný, že mu něco nevyjde, že se mu něco nepodaří, že něco skončí fiaskem, že je něco jinak, než čekal, to ještě neznamená, že s ním nepočítá Bůh. Bůh ho může použít i tam, kde by člověk s tím nejméně počítal. Nezapomeňme na to…