Slavností Seslání Ducha svatého končí doba velikonoční. I evangelium nás přenáší do velikonočního večera, kdy Ježíš po vzkříšení přichází k ustrašeným apoštolům, kdy jim dává Ducha svatého a kdy jim také přináší ten veliký pokoj: „Pokoj vám!“

K apoštolům Ježíš přišel a s námi zůstává. Zůstává v Eucharistii, v proměněné svaté Hostii. Není to symbol. Je to ON sám. Živý Ježíš. Prošli jsme si už v našem cyklu promluv rozumové pohledy na Eucharistii, řekli jsme si, co s námi Eucharistie dělá, jak nás Eucharistie mění. Jak nás Eucharistie mění, už jen když za Ježíšem v Eucharistii s vírou přicházíme a „tím tuplem“ když Ježíše v Eucharistii s vírou a s čistým srdcem přijímáme. Vyprávěli jsme si tady svědectví kněze, který když byly mezi mladými problémy, tak otevřel svatostánek, vedl mladé k adoraci a problémy tály. Slíbili jsme si ještě říct něco o tom, jak toho využít. No velmi jednoduše: Přicházet často za Ježíšem v Eucharistii a s vírou s čistým srdcem ho přijímat.

Často vysvětluji dětem, které se připravují na 1. sv. přijímání, proč máme na oltáři svatostánek, proč v něm jsou proměněné hostie, proč je v něm Ježíš. Není to jenom proto, aby bylo kam svaté Hostie uložit, když při podávání svatého přijímání zbydou nebo aby bylo odkud je vzít, když při podávání sv. přijímání pochybí, nebo když je zapotřebí donést Eucharistii nemocnému. My uchováváme Ježíše ve svatostánku hlavně jako poklad, jako toho nejcennějšího, který je s námi a za kterým můžeme přicházet.

Slyšel jsem vyprávět o tom, jak nějaký klučina přiběhl do kostela, kleknul si před svatostánek a povídá: „Ježíši, tak jsem Rudovi nakopal do zadku. Ale zasloužil si to! Tak ahoj Ježíši, já přijdu zas!“ Tož nakopat do zadku mu nemusel, ale krásné bylo, že přišel za Ježíšem říct mu, čím žije.

Je krásné, když člověk jde kolem kostela a zastaví se, klekne aspoň u mříže, řekne Ježíši, čím žije, poděkuje, poprosí, odprosí. Svatý Dominik Savio klekával dokonce na prahu u zavřených dveří kostela a rozmlouval s Ježíšem. Je krásné, když člověk jede třeba autobusem do práce, do školy, jede kolem kostela, ví, že Ježíš v Eucharistii tam je, tak ho aspoň na dálku pozdraví. Děti ve škole učím: Vidíš ze třídy kostel. Můžeš třeba o přestávce přijít k oknu, podívat se ke kostelu a v duchu říct: „Pane Ježíši, mám Tě rád, mám tě ráda.“ A mám vždycky radost, když mi děti pak řeknou: „Já jsem to udělal. Já jsem to udělala.“ Nebo jdeš na oběd nebo v létě na tělocvik v podstatě kolem kostela. Vzpomeň si, že Ježíš tam je. Aspoň na dálku ho pozdrav, něco hezkého mu v duchu řekni. Aspoň jednu větu.

Dal jsem před časem prostor vašim nápadům, jak prožít letošní rok Eucharistie. Nejčastější návrhy byly: Obnovit adoraci. Otevřít kostel, otevřít svatostánek. Uvažovali jsme v pastorační radě kdy a pro koho zvlášť. Padnul návrh, že pro děti a mládež se toho dělá dost, tak toto by zase mohlo být třeba zvláště pro starší lidi. A nakonec byl ten návrh zamítnut. Největší problémy nejsou mezi starými lidmi, ale mezi mladými. A v pátky se kolem kostela „motá“ nejvíc lidí. Zvláště dětí a mládežníků: divadelní kroužek, skauti, schola, mládežnické spolčo, chrámový sbor. A tak pro začátek v červnu všechny pátky od 16.00 hodin do 18.00 hodin bude ve farním kostele na oltáři vystavena Eucharistie – živý Ježíš. Bude možno pro děti, mládež i pro dospělé – ať už před jednotlivými aktivitami nebo během nich nebo po nich – na chvíli nebo na déle přicházet za Ježíšem, jemu odkrývat obsah svého nitra, chválit, děkovat, prosit za to, co neseme ve svých srdcích, co hýbe našimi srdci. Nechat Ježíše, aby on měnil problematické věci v našich životech, v našich rodinách, v naší farnosti. Nebo nemáme nic takového? Moc prosím: Přicházejme. A moc prosím vedoucí jednotlivých aktivit: Zkuste dětem a mládežníkům tuto možnost připomínat. Zkuste je k adoraci zvát. Byť jenom na chviličku. Možná to u někoho napřed opravdu bude jen na pár sekund. Možná to u někoho bude opravdu třeba jen o tom, že přijde Ježíši říct, že někomu „nakopal zadek“. Ale bude chodit za Ježíšem. Bude s ním rozmlouvat o tom, čím žije. A možná se to časem prolomí i do něčeho daleko hlubšího.

Krásně to napsal jeden člověk: V dnešní době je to samé fitness nebo wellness a nevím jaké „ness“. Ale jde o to slyšet také to Ježíšovo: „Sebe i druhé ke mně nes!“ A výsledky jsou zaručené!

Přicházejme za Ježíšem. Jen tak. Přicházejme i s dětmi a vnoučaty. Veďme je k tomu. A Ježíš sám si je povede. A sám si nás povede. A bude věci měnit. A bude do našich životů, do našich rodin přinášet ten veliký pokoj, který svět opravdu dát nemůže. Využijme toho…