Když svatý evangelista Marek popisuje události kolem Ježíšova vzkříšení, mimo jiné uvádí i dvě myšlenky, o kterých budeme dnes uvažovat: Anděl posílá ženy se zprávou o Ježíšově vzkříšení k učedníkům a vzkazuje jim, že Ježíše uvidí v Galileji.

Když tutéž událost popisuje sv. Matouš, přidává ještě jednu věc: Když ženy odešly od hrobu, šel proti nim sám Ježíš a řekl jim totéž. Poslal je se zprávou o svém vzkříšení k učedníkům a vzkázal jim, ať odejdou do Galileje. Tam ho uvidí. Dvě výzvy – dvakrát řečené a dvakrát podtržené.

Mají jít se zprávou o Ježíšově vzkříšení k učedníkům. Kdo se v nejširším smyslu slova setkal s živým Ježíšem, nemůže si to nechat pro sebe. Evangelium nikdy nebylo a není soukromou záležitostí. To se nám snažili vnutit komunisti, kteří chtěli projevy víry uzavřít do kostelů a do domácností. Bohužel i v dnešní Evropské unii do jisté míry tyto tlaky jsou: Hlavně ve veřejných institucích – tam pozor! Tam by mohli být lidé, kterým by projevy tvé víry mohly vadit. Tam čím méně, tím lépe… A to zas ne! Ježíš nás učí něco jiného. Víra není soukromou záležitostí či záležitostí jen pro kostely či domácnosti.

A druhá věc: Ženy mají učedníky vyzvat, ať jdou do Galileje. Tam Krista uvidí. Víme, že tak jako Česká republika je rozdělena na 3 části – Čechy, Moravu a Slezsko, tak i Ježíšova země – tehdejší Palestina byla rozdělená na 3 části: Na severu byla Galilea, uprostřed Samařsko a na jihu Judsko. Ale nejde jenom o místopis. Jde o víc. V Bibli slovo „Galilea“ nacházíme ve významu „země pohanská“, „Galilea pohanů“. Tam se mají učedníci setkat s Ježíšem.

Není těžké porozumět, že i ta naše země – česká, moravská, slezská – je určitou „Galileou pohanů“. Dneska bychom řekli: Galileou nevěřících lidí. Člověka z toho jaksi může bolet u srdce. Ale my křesťané můžeme požívat jednu jistotu: Ježíš vzkříšený svoje učedníky očekával právě v Galileji. A my můžeme prožívat tu jistotu, že i v té naší české „Galileji pohanů“ nás čeká živý Ježíš, se kterým se můžeme setkávat a se kterým můžeme žít. Můžeme ho nacházet a můžeme s ním žít i v té „Galileji pohanů“ – tam, kde bychom to nejméně čekali. A to je nádherná věc.

Ženy mají jít se zprávou o Ježíšově vzkříšení k učedníkům a mají je vyzvat, aby šli do Galileje. Tam Ježíše uvidí. Dvojí výzva – dvakrát řečená, dvakrát podtržená. A my cítíme, že děj nekončí, děj pokračuje. Teď jsme na řadě my, abychom zprávu o živém Kristu a o tom, co jsme s ním prožili, nesli dál. Teď jsme na řadě my, abychom se i v té naší české Galileji pohanů setkali s živým Kristem. To je výzva i radost Velikonoc. Dej nám Bůh obojí přijmout…