Pán Ježíš mluví v evangeliu o zrníčku, které v zemi odumře, rozpadne se a vzejde z něho nový život, vzejde z něho mnohonásobný užitek. Téma dnešního našeho zamyšlení bych nadepsal slovy: ODUMŘÍT SOBĚ.

Určitě je krásné, pokud člověk má ve svém srdci touhu: Chci tady být pro druhé, chci tady být i pro Krista, pro církev. (A kéž bychom tu touhu měli všichni!) Ale může tam být jedno úskalí: naše veliké JÁ. Mohli bychom se velice dlouze zamýšlet nad tím, že pro Boha je těžko použitelný člověk, který krouží kolem svého JÁ. Někdy takový člověk opravdu musí řuchnout, aby byl pro Boha použitelný.

Tak jako apoštol Petr: On byl nejdřív samospasitel. On nepotřeboval Krista. On chtěl Kristu radit: „Ježíši, co to mluvíš o utrpení?! Pojď stranou, já Ti to vysvětlím…“ Tam bylo to veliké Petrovo JÁ. Stejně tak později, když Ježíš říká, že apoštolové ho opustí: „Pane, kdyby Tě všichni opustili, JÁ ne! Ostatní jsou možná ňoumové, ale já jsem borec, JÁ to dokážu.“ A Ježíš už tehdy Petrovi říká: „Ne, Petře, musíš řuchnout!“ A teprve když Petrova slabost zvítězila, když řuchnul, když se nedokázal přiznat ke Kristu a zapřel Krista, když to projel na celé čáře, když to jeho sebevědomé JÁ bylo pryč, tak teprve potom byl pro Krista a pro církev jaksi víc použitelný. Už nedával sebe, ale dával Krista.

Takhle to může být i dnes. I dneska Bůh může dopustit, aby člověk v různém smyslu slova řuchnul, aby odumřelo jeho veliké JÁ, aby se ten člověk stal pro Boha použitelnějším.

Ale krásnější je, když člověk, který se točí kolem sebe, kolem svého JÁ, kolem svých nápadů, kolem svých libůstek, kolem svých hříchů, kolem svých závislostí, sám chce tyto negativní jevy ve svém životě nechat odumírat. (Ještě lépe, pokud jim vůbec nepropadne.) Bude pak nejenom použitelnější pro Boha, ale bude mít i určitou výhodu. Bude svobodný.

P. Adam Rucki popisoval kdysi tuto svoji zkušenost: Jeden kněz se ho jednou jako bohoslovce v semináři ptal: „Kouříš?“ – „Ne.“ – „Budeš to mít v kriminále snazší“! Potom se tenhleten bohoslovec stal knězem, stal se kaplanem v Třinci, pracoval s mládeží, vedl ji ke Kristu, k adoraci, pak ještě pokřtil syna jednoho komunisty a v polovině 80. let minulého století byl za to vzat do vazby, trestně stíhán. A tenhleten kněz říkal: Když já jsem tam v té vazbě, v tom kriminále viděl všelijaké ty poberty a ochmelky, jak se tam kolikrát svíjeli v různých těch absťácích, že neměli cigarety, neměli alkohol, tak jsem si říkal: Jakým darem je to, že jsem si zachoval svobodu, jakým darem je to, že na těchto věcech nejsem závislý.

Tak můžeme i my prosit: Bože, jestli i na mně vnímáš něco, co by v mém životě mělo odumřít, tak mi v tom pomoz. Já chci na tom pracovat a Ty mi v tom pomoz. Pomoz mi, abych byl svobodný, pomoz mi, abych byl pro Tebe (více) použitelný.