O čem dnešní evangelium vypráví? Možná bychom řekli: O nemoci. I o ní… Nejen evangelium. I to první čtení vypráví o malomocenství. My dnes tuto nemoc známe spíše pod názvem lepra. Dnes už je léčitelná. V době Starého zákona a v době Ježíšově léčitelná nebyla. Končila smrtí.

Nemusí jít jen o lepru. Četl jsem v uplynulých dnech svědectví jedné mladé ženy, která šla na běžnou prohlídku, a když si přišla pro výsledky, tak říkala, že lékař si ji posadil proti sobě, a když se mu podívala do očí, tak už ani nemusel nic říkat. Ona sama říká: „Je to vážné, že?“ – „Ano, je mi to líto, ale máte rakovinu.“ Kolik je takových zkušeností…

Jistě i leckteří z vás si tou zkušeností závažné nemoci prošli. A pro nás ostatní je dobré se na nemocné dívat, být jim nablízku, sloužit jim. Upamatovává nás to, že jednou můžeme být na jejich místě. Člověk, který počítá s tím, že kříž může přijít, nese ho pak snáz. A dvojnásob snáz ho nese, když počítá s Bohem. To je veliká výhoda věřících lidí. A zkušenost. A veliký rozdíl od lidí nevěřících. Když je člověk mladý a zdravý a v plné síle, tak samozřejmě dává svůj čas všemu možnému: práci, zábavě, druhým lidem, všemu možnému v tomhle světě. A jak přicházejí nemoci a stáří, tak najednou to všechno pozvolna ustupuje a člověk zůstává pomalu buď sám se sebou, nebo se svým Bohem. Jistě: Díky, pokud zůstává se svými blízkými! Ale kolik z nás už díky různým bolavým zkušenostem dobře ví, že tu největší pomoc opravdu nemůže čekat od lidí.

A o tom je to dnešní evangelium: Že totiž Bůh otvírá člověku budoucnost. Lidé mají strach z budoucnosti. Ale budoucnost je v rukou Božích, ne lidských! On jediný nám může otevírat dveře, které se jinak neotevřou. A nejen v nemoci. To nám nedá nikdo! Ani Obama, ani Putin, ani žádná pojišťovna. Často to říkávám mladým lidem: I kdybys měl vedle sebe sebelepšího a sebedokonalejšího člověka, pořád je to jenom člověk – omezený ve svých možnostech a schopnostech. Bůh omezený není. A zasahuje i mimořádnými způsoby. Nejenom v biblické době. I dneska.

Téměř čerstvá moje zkušenost: Před dvěma měsíci mě volali k jedné babičce do domova důchodců. Dostala mozkovou mrtvici, volali záchranku, záchranka přijela, babičku vyšetřili: Babička už umírá, už ji nebudeme brát do nemocnice, už to nemá cenu, už jí neumíme pomoct. Přijel jsem do domova, kolem postele plenta… Udělil jsem babičce svátosti a odjel jsem. Po pár dnech jsem se na ni sestřičky ptal, čekal jsem, že mi řekne, kdy babička zemřela, a sestřička povídá: „Jó, ta je dobrá!“ Ta babička žije dodneška!

Jistěže jsou i lidé, kteří umírají. Ale my tu nejsme proto, abychom tu žili věčně. My jsme tu proto, abychom se připravili na věčnost. V tom je velký rozdíl! To je ta nejkrásnější budoucnost, kterou nám Pán Bůh připravil!

Odnesme si tu hlavní myšlenku dnešního evangelia. Hlavní postavou tam není ten nemocný, ale Ježíš, který tomu nemocnému otevřel novou budoucnost. A to je ta myšlenka i pro nás: Bůh otevírá člověku budoucnost. On jediný může otevírat dveře, které se jinak neotevřou. A šťastný člověk, který o tom ví a který z toho žije…