1. čtení nám dneska ukazuje trpícího Joba. Člověka, který prožíval jednu těžkou zkoušku za druhou. Je nám Job blízký? Já bych řekl, že mnohým ano. Ne každý to dá na sobě znát, ale mnozí lidé trpí. A mnozí z těch trpících jen ty své kříže skrývají. Někteří proto, že si sami nechtějí připustit, že „i já mohu mít problém“, jiní ty kříže skrývají, protože jimi nechtějí zatěžovat lidi kolem sebe, jiní třeba proto, že se za své kříže před druhými stydí. Jak už jsme si to říkali minulou neděli: Kolik lidí neumí přijmout svůj život, kolik i mladých lidí. No a s přibývajícími roky těch křížů zpravidla přibývá. A ty kříže prostě bolí!

Job mluví o nocích soužení, které mu byly přiděleny. Mluví o tom, jak uléhá a neklidem se sytí do rána. Zvlášť mnozí staří lidé, mnozí nemocní lidé to dobře znají, jak spánek nepřichází, jak spánek odejde, jak kolikrát přichází bolest, pro kterou člověk nemůže spát. Vyprávěl jeden kněz v domově důchodců: „Víš, co je nejtěžší? Když nás v pět odpoledne všechny umyjou, připraví na noc, najíme se, položí nás do postele a teď ležím a čekám do osmi hodin, než mi někdo přinese prášek na spaní. A přemýšlím. A znovu a znovu mi jde hlavou celý můj život.“

Víte, co je jedním z největších pokušení? A vůbec není nejdůležitější, jestli se člověku honí temné myšlenky hlavou v noci nebo ve dne. Jedno z největších pokušení je mít to vysvětlené PROČ. Proč jsem musel prožívat to, co jsem musel prožívat? Proč musím prožívat to, co musím prožívat? Jenomže na tuto otázku Pán Bůh málokdy dává přímou odpověď. Odpovědí je přimknout se k Bohu a ptát se: CO MÁM TEĎ DĚLAT? Když začnu dělat, co mám, pochopím z odstupu, proč ty věci tak musely být. Prostě „přešaltrovat“ z toho PROČ do toho CO ODE MĚ ČEKÁŠ? V tom pak najdu i odpověď na mnohá PROČ.

To platí nad otazníky našich osobních životů a platí to i nad otazníky světa. Denně slyšíme, jak řádí Islámský stát. Viděl jsem fotografie zmasakrovaných lidí. Viděl jsem fotografie uřezaných hlav nabodnutých na bodcích a před nimi džihádistu se zdviženým prstem. Viděl jsem fotografii otce, který držel v náručí bezhlavé tělíčko svého dítěte. Uřezávají hlavy i miminkům. Viděl jsem fotografii dítěte, které mělo u hlavy tři hlavně zbraní a dívalo se do očí svým vrahům. Mohl bych pokračovat, co jsem viděl (viz http://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2015-32.pdf – str. 29-36). A zatřáslo to se mnou. Ale ne otázka „proč“. Otázka „co mám dělat“. A uvědomil jsem si na jednu stranu tu bezmocnost, že člověk prostě nemůže tam někam jít a těm lidem fyzicky pomoc. Ale taky jsem si uvědomil třeba to, jak málo jsem se za ty trpící a pronásledované lidi zatím modlil. Neptat se PROČ, ale CO MÁM DĚLAT.

Na dnešní neděli také připadá Světový den modliteb, zamyšlení a činů proti obchodu s lidmi. Otroctví, nucené práce, prostituce, obchod s lidskými orgány a jiné praktiky – to je dneska byznys, který vynáší miliardy dolarů. V této souvislosti i náš papež František připomíná (možná jinými slovy): Neptat se „proč“, ale „co mám dělat“. Jenom jeden takový postřeh. Papež se ptá, jestli cítíme nějakou výzvu, když se třeba rozhodujeme o nákupu výrobků, které by mohly reálně pocházet z vykořisťování druhých lidí. Myslíte, že do Evropy se tyto výrobky nedostávají?

Podobně v poselství k letošní postní době nám papež František adresuje otázku, kterou adresoval Bůh Kainovi po té bratrovraždě: „Kde je Tvůj bratr?“ A připomíná, že ani v našich farnostech nemůžeme žít jenom tou obecnou všeobjímající láskou, ale konkrétními činy pro ty, kteří jsou na tom hůř, než my. Prostě neptat se PROČ je tolik bolavých věcí kolem nás. Jistě – i ta otázka PROČ (hledání příčin) zde může být důležitá. Ale důležitější je ono: CO MÁM DĚLAT?

Odnesme si tu myšlenku z dnešní mše svaté: Ať už jde o bolavé záležitosti v celosvětovém měřítku, nebo ať už jde o osobní bolavé záležitosti. Pokušením bude ptát se: „Proč!“ Ale výzvou je: Neptej se „proč“. Ptej se: „Co mám teď dělat?!“ A když se budeš ptát, co máš teď dělat a opravdu to dělat budeš, tak z odstupu najdeš i odpověď na mnohou otázku „proč“.