Také pro dnešní neděli církev vybírá úryvek z Bible o povolání. Budeme v těchto myšlenkách pokračovat i my. Minulou neděli jsme si řekli, že Bůh už od věčnosti má s každým z nás jedinečný a neopakovatelný záměr a jde jenom o to – k našemu štěstí, k našemu dobru! – tento Boží záměr objevit a uskutečnit. A to nejenom v tom základním nasměrování života, co vlastně budu dělat a na kterou stranu se dám, ale dnes a denně: Jak na to? Jak objevit ten plán, který Bůh s člověkem má? Pojďme si k tomu říct pár praktických rad.

Ne že by se Pán Bůh nemohl člověku zjevit nebo poslat anděla, který by mu – jako kdysi Marii – jasně oznámil Boží plány. Ty věci jsou, ale Bůh je dělá hodně zřídka. Stejně tak ne že by se Bůh nemohl hmatatelně dotknout lidského srdce a sdělit člověku své záměry. Ty věci taky jsou. A jsou mnohem častější, než zjevení. Kolik lidí to zakusilo, že se Bůh skoro až hmatatelně dotkl jejich srdce a jim bylo naprosto jasné bez jakýchkoliv pochybností, že Bůh promluvil. Ale ani tyhle zkušenosti nebývají tak časté, jak bychom si asi přáli. Většinou Bůh své plány dává člověku poznat prostředečně. Skrze něco nebo skrze někoho.

Určitě je důležité neminout cesty rozumu. On totiž ty svoje plány a záměry nám Pán Bůh často ukazuje i úplně přirozenými cestami – tím, jaké dary, jaké schopnosti a také jaká omezení nám dává. Když se na to téma bavím s mládežníky, často jim říkávám: Jestli holka nemůže vidět krev, no tak ji asi Pán Bůh nevolá k tomu, aby byla zdravotní sestrou. Nebo když někomu Bůh dal mimořádné rozumové schopnosti, tak mu je nedal proto, aby je „zakopal“. Mnohé můžeme vyčíst cestami rozumu z toho vnějšího. Když třeba člověk zvažuje mezi kněžstvím a manželstvím, a fakt neví, tak doporučuji „cestu dvou papírů“: Vzít si dva papíry, jeden nadepsat „kněžství“, druhý „manželství“ a z jedné strany napsat, jaké vlohy, schopnosti, obdarování mám pro kněžství, v čem bych mohl být dobrým knězem, na druhý papír napsat, jaké předpoklady, schopnosti, obdarování mám pro manželství, v čem bych mohl být dobrým manželem a tátou, pak ty papíry otočit a na jeden napsat, jaká mám omezení, co nezvládám, co by mi dělalo problémy v kněžství a pak totéž – co by mi dělalo problémy v manželství. No a pak si ty papíry vyhodnotit – čeho je víc, co mi to ukazuje. Pán Bůh často ukazuje svoje plány těmi nejpřirozenějšími záležitostmi, které vložil do našich životů.

Další cestou, jak objevit Boží plány s naším životem, je cesta naslouchání lidem kolem nás. Často naše obdarování nebo naše omezení nám ukážou lidé kolem nás. Je důležité naslouchat těm, kteří nás mají rádi a kteří, právě proto, že nás mají rádi, nám řeknou věci, které druzí nemají odvahu nám říct a které na sobě třeba ani sami nevidíme. A pak je dobré naslouchat i svým nepřátelům, protože ti zas vidí věci, které nám nemají odvahu říct ani ti, kteří nás mají rádi. A pak si to před Bohem vyhodnotit. Samozřejmě velikou pomocí může být, jestliže má člověk jednoho zpovědníka, který má toho člověka přečteného nejen zvnějšku, ale i zevnitř a vidí ho s určitým odstupem. Je dobré radit se se zpovědníkem, naslouchat zpovědníkovi, který ty věci vidí svým způsobem hodně zblízka, ale zároveň s určitým odstupem.

No a co je asi nejdůležitější, je naslouchat přímo Bohu. Co mi chce říct Bůh? Co mi chce říct skrze události, které prožívám? Co mi říká svým slovem obsaženým v Bibli? To znamená číst Bibli, modlit se nad ní. Samozřejmě naslouchat Bohu v modlitbě. V modlitbě mu předkládat svoje otazníky a naslouchat, co mi Bůh v srdci na to říká.

Takže cesty jsou: Jít cestou rozumu, naslouchat lidem – přátelům, nepřátelům, zpovědníkovi, ale hlavně naslouchat Bohu. A to nejenom v těch velkých životních rozhodováních. To musí člověk cvičit denně. Aby člověk odpověděl na velké Boží výzvy, musí se učit denně hledat Boží volání, Boží plány s člověkem. Denně na ně odpovídat. I tuto touhu nám Pán Bůh dej…