Na Nový rok jsme uvažovali nad tím národem, který si Bůh vyvolil, ze kterého se měl narodit a pak se skutečně narodil Ježíš. Uvažovali jsme nad tím, jak Bůh kněze toho národa učil vracet lidi před Boží tvář.

Dneska slyšíme o pohanských mudrcích, kteří se jdou narozenému Ježíši poklonit. Ti už nepatřili k onomu vyvolenému národu. Přesto přicházejí, přesto i jim se zjevuje – dává poznat Ježíš. V prvním čtení jsme dokonce slyšeli Izaiášovo proroctví o tom, jak lidé zdaleka budou přicházet, jak celé národy budou kráčet v Božím světle. U jednoho národa to začalo, ale Božím záměrem opravdu je, aby ho poznali všichni. I z těch prorockých slov, jak zaznívají v dnešním prvním čtení, můžeme vnímat tu touhu Božího srdce, aby ho všichni poznali.

Můžeme si klást otázku, kolik z té touhy Božího srdce je v našem srdci. Myslím tady na jednoho člověka, který kdysi ještě za socialismu říkal: „Komunisti nám udělali ohrádku a v té ohrádce máme svobodu. A když z té ohrádky vystrčíme nos, tak po něm dostanem.“

Já si tak říkám: Kolik z té touhy Božího srdce zachytit všechny jsme poztráceli. Nám mnohým i po čtvrtstoletí svobody ta ohrádka vystačí. Já a Bůh. Možná já, moje rodina a Bůh. Sv. František Xaverský, světec 16. století, který pocházel ze Španělska, ale hlásal evangelium v Indii, na Ceyloně, Molukách a v Japonsku popisuje v jednom svém dopise, jak přišel do jakési vesnice, kde už kdysi kdosi evangelium přinesl, ale kde křesťané nemají kněze, nemají, kdo by je vyučoval ve víře, kdo by jim uděloval svátosti. Popisuje, jak ho děti nenechaly ani najíst, ani vyspat, ani pomodlit, dokud je cosi nenaučil. Říká: Byli by z nich výborní křesťané, kdyby se jim někdo věnoval. Říká, že by měl obejít všecky univerzity v Evropě a vyburcovat ty, ve kterých je víc učenosti než lásky, aby se lidem, kteří Ježíše neznají, věnovali. Veliká touha zprostředkovat těm lidem Krista.

Touha Božího srdce, touha srdce sv. Františka, touha srdce všech, kteří vědí, jak je Ježíš pro ně vzácný, jakým darem je Ježíš pro všechny. Touha rozdělit se o ten dar, zprostředkovat ten dar druhým. Chci o tuto touhu, o touhu ukázat druhým krásu Krista, prosit pro každého z nás. Ať je to pro nás výzvou. Mít ohrádku, ve které bychom si pěstovali jenom tu svoji zbožnost, to opravdu není to, co Ježíš zamýšlel. Jsem moc rád, že jsou v naší farnosti lidé, kteří si Ježíše nechtějí nechat jen pro sebe. A jsem dvojnásob rád, že je v naší farnosti mládež, která velmi uvažuje a hledá cesty, jak svým vrstevníkům ukázat krásu Krista. Moc jim v tom držím palce. A tu touhu přeji a vyprošuji každému z nás.