„Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě. Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje…“ Pokaždé na Nový rok ta slova z Bible čteme. Všimli jsme si jich někdy?

Můžeme říct, že z přemíry lásky Bůh stvořil svět a zahrnul ho svým požehnáním. Biblicky bychom řekli: Trvale k němu přiklonil svoji tvář. Víme, že člověk se potom od Boha odklonil. Nebyl to Bůh, který odvrátil svoji tvář. Byl to člověk, který se zřekl Božího požehnání. Jak to vypadá, když člověk odmítá Boží požehnání, to vidíme dodneška. Naštěstí Bůh to tak nenechal. Vyvolil si mezi národy jeden národ, ze kterého se měl narodit jeho Syn. A kněze toho národa učil lidi vracet před Boží tvář.

Každý rok v ten dnešní den slyšíme v prvním čtení nádhernou formuli Áronského požehnání, kterou Bůh dal synům Izraele, aby tím zakončovali každou starozákonní liturgii a zvláště právě na přelomu starého a nového roku aby tím navraceli lid před tvář dobrého Boha: „Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě. Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje…“

Ale jsou tam ještě dvě důležité věty: „Tak budeš žehnat izraelským synům. … Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.“ Řečeno jinak – a platí to i pro dnešní dobu – Bůh říká: Žehnejte druhým a já sám jim budu žehnat.

Co je to žehnání? Naučil jsem se každoročně, když bývá Noc kostelů, kterou navštěvují i lidé „nekosteloví“ na konec programu všem požehnat. A aby se ti „nekosteloví“ toho nebáli, tak jim to vysvětluji: Co je to požehnání? To je přání a svolávání Božího dobra. Toho už se pak ani ti „nekosteloví“ nebojí a rádi to přijmou.

Ano, žehnání není jenom přání Božího dobra, ale je to svolávání Božího dobra na člověka. Bůh říká: Já budu žehnat (tzn. dávat dobro) těm, kterým vy budete žehnat. A to není výsada jenom pro kněze. Samozřejmě kněžské požehnání má obrovskou moc. Říkal jeden kněz: „Já když se ráno probudím, tak se na posteli posadím a začnu žehnat. A mám hodně dlouhý seznam těch, kterým chci žehnat.“ Ano, kněžské požehnání má obrovskou moc. Ale není to výsada jenom pro kněze. Každý může žehnat druhým. A zvlášť v rodině. Když rodiče žehnají svým dětem, když děti žehnají svým rodičům, když babičky a dědové žehnají svým vnoučkům, to má obrovskou moc! Je zkušenost, že nejsilnější modlitby bývají tam, kde lidi pojí pokrevní pouto a veliká lásky. To znamená, když se modlí rodiče za svoje děti, když se modlí děti za svoje rodiče, když se manželé modlí jeden za druhého – to bývají nesmírně silné modlitbě. Tím spíš když žehnají ti nejbližší jeden druhému. To nebyly bláznivé nápady, když maminky dělávaly denně křížek na čelo dětem, když děti odcházely do školy, když odcházely do učení, na vojnu. Ty maminky dobře věděly, co dělají. Ony ty děti tak stavěly před Boží tvář. A je dobré dělat to i dnes.

Jistě nejenom sobě, ale i svým nejdražším, nejbližším přejeme do nového roku všechno dobré a nejlepší. Nezapomeňme, že můžeme nejenom přát, ale můžeme Boží požehnání, Boží dobro svolávat do životů našich drahých, když jim denně budeme žehnat. Nezapomeňme na ten Boží příslib: Já budu žehnat těm, kterým budete žehnat vy.