Nevím, nakolik jsme si toho všimli, ale ty biblické texty ze svátku Svaté Rodiny nám právě i v té dnešní době ukazují cestu, jak budovat krásné, harmonické rodiny, místa kde lidé rádi budou žít a kde se lidé budou rádi vracet. První a druhé čtení mluví spíš o tom obyčejném lidském, leč taky hodně důležitém, a evangelium zase připomíná ten Boží prvek v našich rodinách.

Je s podivem, jak se někteří pánové dokážou významně podívat na svoji ženu, když zaznívá ve druhém čtení: „Ženy, buďte svému muži podřízeny!“ a pak třeba úplně přeslechnou, že je tam i tom, že muž má mít svou ženu rád a že se k ní nemá chovat mrzoutsky. Stejně tak je s podivem, jak někteří rodiče se dokážou významně podívat na svoje děti, když zaznívá, že děti mají své rodiče poslouchat a už pak třeba úplně přeslechnou, že je tam i o tom, že rodiče nemají své děti dráždit. To lidské je důležité – ze všech stran, od každého člena rodiny.

Životní zkušenost a impuls k tomu lidskému: Četl jsem takové hezké svědectví o tom, jak dospělá dcera se ptala maminky v den jejích 80. narozenin, čím to je, že má s tatínkem tak krásný vztah. A maminka říká: Víš, přikládám. Když do kamen nebudeš přikládat, vychladnou. Je tolik lidí, kteří když cítí, že kamna vychládají, tak přiloží a berou to jako normální. Ale u vztahů to lidem nedochází. Když chladne vztah, začnou si vyčítat, kdo za co může. To je ztracený čas. Lepší je zamyslet se, čím by se dalo přiložit. A udělat to. Někdy opravdu postačí do zkřehlého vztahu přiložit pár hřejivých slov, malou pozornost, malý skutek lásky. Přikládat. To bude první myšlenka dnešního svátku.

A druhá myšlenka: Plně vpustit do vztahu Boha. To ukazuje evangelium. Josef a Maria měli svoji rodinu. Přesto jdou do chrámu vykonat, co předepisuje Zákon. Odpovědí pak je, že dítě rostlo, sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Je taky s podivem, jak velká spousta lidí (mezi nimi i věřících!) Boha do své rodiny moc pustit nechce: Bůh rodinnému životu nerozumí. Ani životu před manželstvím, ani životu v manželství, ani výchově dětí. Ať se Bůh zastaví před prahem, kde žije moje rodina. Když budu potřebovat, já ho zavolám. Ale jinak ať stojí před prahem. Do toho mi Bůh nebude mluvit, jak má vypadat můj život před manželstvím, jak má vypadat moje manželství, jak mám vychovávat děti, jak má vypadat moje rodina. O tom si budu rozhodovat já sám.

Pán Ježíš dává jednoduché měřítko: Strom se pozná po ovoci. Pokud tomu Bůh nerozumí a my to uděláme líp, pak čím víc se lidé odklánějí od Boha a od Božích záměrů, tím víc by po světě mělo běhat radostných dospělých lidí a šťastných dětí. Zatím opak je pravdou. Čím víc se lidé i celé rodiny odklánějí od Boha a od Božích záměrů v osobním i v rodinném životě, tím víc je lidí, kteří jsou znechucení životem, tím víc je rodičů, kteří si nevědí rady se svými dětmi, tím víc je dětí, které vyrůstají bez rodičovské lásky.

Tak to jsou dva impulsy ke svátku Svaté rodiny a ke svátku našich rodin: Přikládat – přikládat do vztahu a otevřít manželství, otevřít rodinu Bohu, aby ji mohl nést. Zkušenosti ukazují, že to funguje…