Ježíš je Mistrem překvapení. Nejenom v té biblické době, nejenom v tom, co známe z evangelií. Je Mistrem překvapení i přítomné době. Sám se s tím setkávám. I teď v poslední době. Možná vzpomínáte na ministrantskou krizi v podstatě ještě před několika měsíci. (Nebo už roky? Čas ubíhá rychle.) Zdálo se, že občas budu u oltáře sám i v neděli. Ať jsem dělal, co jsem dělal, věci se kupředu nehýbaly. Až jsem se vzdal a Bohu to odevzdal, „roztrhl se s ministranty pytel“. Ježíš překvapuje.

V tom dnešním evangeliu Ježíš říká, že dokonce i při posledním soudu bude mít pro nás jedno velké překvapení. Říká, že „sejme masku“, sejme inkognito a ukáže, kde a jak byl přítomný v našem životním příběhu. A bude to velikým překvapením, v kom všem jsme Kristu posloužili nebo neposloužili.

Svým způsobem jakousi předchuť toho zažil i svatý Martin. Když ještě jako nepokřtěný voják se rozdělil s chudákem o svůj plášť, Ježíš mu zjevil: „Ano, to jsem byl já.“

Možná jste taky 28. října sledovali předání státního vyznamenání 105 letému siru Nicholasi Wintonovi, který za 2. světové války zachránil před nacisty několik set převážně židovských dětí. Bylo to velice dojemné. Byly tam přítomné některé z těch zachráněných tehdejších dětí – dneska už také babičky a dědečkové. Školáci ze Základní školy pojmenované po Nicholasi Wintonovi se vedle těch babiček a dědečků postavili s jejich fotografiemi, jak vypadali tehdy před 70 roky. Tak jsem si říkal, co asi ten sir Nicholas Winton prožíval, když viděl ty „svoje“ děti, ty zachráněné, když viděl, co z nich vyrostlo. Nakonec pan prezident jako projev úcty sám osobně odvezl Nicholase Wintona na vozíčku.

Říkám si: Co bude ten Nicholas Winton prožívat, až jednou při posledním soudu uvidí nejenom ty zachráněné děti a co z nich vyrostlo, ale až mu Ježíš ukáže, že to byl on, komu vlastně posloužil… Vybavila se Ježíšova slova evangelia: „Sám je bude obsluhovat…“

Tak ať je to velikým povzbuzením pro ty, kteří Krista na svých životních cestách zatím přímo nepoznali, a kteří i o letošním patrociniu jsou jistě mezi námi přítomní: Mohou Ježíši posloužit i ti, kteří jej zatím neznají. A budou jednou překvapeni.

A ať je to povzbuzením i pro nás věřící, kteří poznáváme Ježíš tak jaksi přímo. On je i mimo sakrální prostor. Hledat ho jenom v sakrálním prostoru a minout se s ním v potřebných, slabých, nemocných, v těch, kterými druzí opovrhují, by znamenalo zmarnění smyslu života. I my budeme jednou překvapeni a budeme se jednou divit, v kolika mentálně postižených, odstrkovaných, opovrhovaných, v kolika lidech na okraji, které jsme přijali nebo nepřijali, kterým jsme posloužili nebo neposloužili, byl Ježíš sám…