Vyprávěl kdysi pan biskup Hrdlička, že když měli nějaké setkání biskupů v Hradci Králové, tak tam jeli biskupové společně slavit mši svatou někde za Hradec na nějaký Chlum, kde v jakési válce během několika hodin, možná několika málo dní zahynulo strašně moc mladých mužů. Tam slavili mši svatou za ty padlé – taky ve fialové barvě. A tam si nějak mohl uvědomit, že vlastně i lidská srdce jsou bojištěm, bojištěm mezi dobrem a zlem, bojištěm, kde jde o všechno, kde jde o věčný život a kde ten Zlý mnohdy velice rafinovaným způsobem se snaží nás od toho věčného života s Bohem odvést. A všechna ta krvavá bojiště světa jsou jenom výslednicí těch nezvládnutých bojišť konkrétních lidských srdcí.

Mohou to být myšlenky i pro nás. Připomínáme si letos 100. výročí začátku 1. světové války. Můžeme do té dnešní mše svaté za zemřelé vložit i prosbu za všechny padlé a zabité v 1. světové válce i ve všech válkách.  Ale můžeme si také my uvědomovat, že i naše srdce i srdce našich drahých, našich dětí, vnoučat, těch, kteří jsou nám svěřeni, jsou bojištěm, bojištěm mezi dobrem a zlem, bojištěm, kde jde o všechno, kde jde o věčný život a kde ten Zlý mnohdy velice rafinovaným způsobem se nás snaží od toho vítězství, od toho věčného života s Bohem odvést. Může nás třeba i obejmout bázeň, obava, jestli ten náš životní boj neskončí debaklem, dezercí, neúspěchem, věčnou porážkou.

Bojovat musíme. O tom uvažujeme často. Ale kéž uvažujeme i nad zálohami, které pro ten boj máme. O jedné z nich jsme slyšeli v dnešním evangeliu. Slyšeli jsme o Panně Marii stojící pod křížem, kterou dal Ježíš za Matku i nám. Chceme si uvědomit, že ta stejná mateřská náruč, která držela mrtvé tělo Ježíšovo, chce obejmout i naše zemřelé a jednou ve chvíli smrti i jednoho každého z nás a každého z našich drahých.

V říjnu jsme uvažovali nad modlitbou růžence. Zvláště někteří mladí tu modlitbu nemají moc rádi. Říkají, že je to „kolovrátek“. Kolovrátek? V každém zdrávasu jedna prosba, aby Maria byla přítomna i v okamžiku naší smrti a smrti našich drahých. „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní I V HODINU SMRTI NAŠÍ.“ Počítejte se mnou: V každém růženci 53 Zdrávasů – 53 proseb k Panně Marii, aby i v té chvíli našeho odchodu nám vyšla vstříc: Kdo se růženec modlí denně, za týden je to 371 proseb, za měsíc 1.590, za rok 19.345, za 10 let 193.450, za padesát let 967.250 – to už je skoro milion. Milion pozvání, aby Panna Maria do té rozhodující chvíle našeho života vstoupila. Jestli denně takto Marii zvu, jestli ji třeba za 50 let svého života milionkrát upřímně pozvu, aby v hodině mé smrti a v hodině smrti mých drahých byla přítomná, pak otázka zní: Může tam Maria nebýt?!

Nezapomeňme v našem životním boji na ty zálohy! To je obrovská síla, obrovská naděje i obrovská výzva. Kéž nás osloví…