Objevil jsem u dětí zvláštní zálibu: Děti velmi rády běhají nahoru po eskalátorech jedoucích dolů. A mají vždycky velikou radost, když po těch schodech jedoucích dolů vyběhnou až úplně nahoru.

To je obrázek života svatých. Svatí byli lidé, kteří – obrazně řečeno – běželi nahoru po eskalátorech jedoucích dolů. My jsme dnes v 1. čtení slyšeli o obrovském zástupu spasených bratří a sester, kteří v bílém rouchu, což je symbol čistoty, a s palmami v rukou, což je symbol vítězství, stojí před trůnem a před Beránkem. Je tam důležitý dovětek: To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení. Mnohdy to bylo soužení mučednictví, mnohdy soužení od nepřátel, mnohdy soužení v tvrdých životních podmínkách, mnohdy soužení v plném nasazení pro Ježíše, pro bližní. Mnohdy to soužení znamenalo veliké a celoživotní úsilí běžet proti tlakům těla, světa, ďábla. Běželi nahoru po eskalátorech jedoucích dolů.

Je to i obrázek našich životů: Chceme-li brát Ježíše vážně, pak i my běžíme nahoru po eskalátorech jedoucích dolů“. V konkrétních životních podmínkách běžíme proti tlakům těla, světa, ďábla. Je to celoživotní stálé úsilí. Když se člověku zdá, že už je na „horním schodu“ a zastaví se, přestane vyvíjet úsilí, už je zase níže. Kéž bychom po tom celoživotním „eskalátoru“ našeho života běželi se stejným nadšením a úsilím, jako to dělají děti na eskalátorech v podchodech! Zatím je čas úsilí, mnohdy vyčerpávajícího, ale přijde čas, kdy se ty „eskalátory“ zastaví. Dej Bůh, aby to bylo ve chvílích, kdy budeme hodně „nahoře“. Tu milost nám Pán Bůh dej a sílu k tomu úsilí si vyprošujme.