Dnes jsou v centru naší pozornosti hlavně školáci a všichni, kteří je budou novým školním rokem provázet. Děti, kdo z vás se už těší do školy? Někdo už se možná doma nudí, někdo už se možná těší na kamarády – spolužáky, na předměty, které má rád. Jiní by to asi doma nebo někde na prázdninách ještě vydrželi.

Asi to první, co bychom dneska mohli a měli, je děkovat Bohu, že můžeme (a prosme, aby to tak zůstalo) nový školní rok začít tak, jak ho začínáme. Není to samozřejmost. Před 75 lety – 1. září 1939 – začala 2. světová válka. Vyšší školy byly brzo zavřené, spousta těch, kdo chtěli studovat, museli narukovat do války. Nebo před 10 lety: V ruském Beslanu šly děti první den do školy a najednou se přímo ve škole ocitly v zajetí teroristů. Domů se jich tehdy už nevrátilo 186.

Je dobré děkovat Bohu za to, že my můžeme školní rok začít tak jaksi v klidu a normálně. I když je pravdou, že někteří školáci i rodiče začínají školní rok se zatajeným dechem, s otázkou, jaký ten školní rok bude, jestli těch pětek nebude moc, jestli někdo nedonese poznámku, jestli nedonese napomenutí třídního učitele nebo ředitelskou důtku, jestli někdo nepropadne, jestli se někomu nestane ve škole nějaký úraz. Ptáme se, jaký ten nový školní rok bude. Záleží nám a chceme pracovat na tom, aby děti budovaly ve škole hezké vztahy, aby spoustu nového poznaly, aby měly hezké známky, aby se rozvíjely jejich schopnosti a dovednosti. A možná, že mnohé děti rodiče opravdu potěší: Někdo možná vyhraje nějakou recitační nebo výtvarnou nebo jinou soutěž, olympiádu, přebor, některé děti přinesou diplom, někdo možná pochvalu, vyznamenání, někdo možná i samé jedničky.

Jistě prosíme Pána Ježíše, aby žehnal těmto našim snahám. Ale Pán Ježíš nám taky připomíná, že všechna ta vnější umístění a všechny ty vnější úspěchy – to není všecko. Pán Ježíš dnes v evangeliu říká: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svoji duši? Jakou náhradu dá člověk za svoji duši? Duši nenahradíš. Ani tu svoji, ani duši svých dětí a vnoučat. Jinými slovy Pán Ježíš říká: Co prospěje, k čemu to bude, že budeš mít doma třeba génia, kterým se před všemi pochlubíš, který vyhraje všecky soutěže a olympiády a přebory a který bude mít jedničky odshora až dolů a pochval, že se do žákovské knížky nevejdou, jestli ale nepomůžeš jeho duši, aby věčnost byla šťastná?! Potlesk je hezký, ale trvá chvíli. Věčnost je věčnost a na tu nezapomeň – tu buduj! I v tomto školním roce. Budeme na tom i letos pracovat. Zvu děti v příštím týdnu ke svátosti smíření, zvu děti do náboženství, zvu k dalším aktivitám, které budou průběžně připravovány a se kterými budete průběžně seznamováni, a které mají křesťanským dětem a mládeži pomáhat nezapomenout na duši a připravit si nejen hezký pozemský život, ale také – a to především – šťastnou věčnost. Více informací najdete ve farním časopise.

Na závěr jeden krátký a poučný příběh pro děti i pro dospělé: Vedoucí manažer velkého podniku se vždy spoléhal na svoji sekretářku, že mu pohlídá, aby všechno vyřídil a všude byl včas. Jednoho mimořádně náročného dne seděl ještě u psacího stolu a musel vyřídit naléhavou věc. Řidič firemního vozu na něj již netrpělivě čekal. Sekretářka mu vrazila do rukou kufřík s připravenými papíry, zatímco ještě jiný zaměstnanec ho zdržel důležitým dotazem. Když už běžel k výtahu, zavolala na něj sekretářka: „Řidič vás doveze na letiště. Letenky máte v kufříku!“ A než se zavřely dveře výtahu, stačil se ještě zeptat: „A kam vlastně letím?“

Víme, jak to dopadá, když se školák nepřipraví do hodiny. Když se manažer nepřipraví na jednání, bývají důsledky ještě horší. A když člověk není připravený na věčnost, bývají důsledky fatální.

Tak nezapomeňme i v tomto školním roce nejenom na rozvoj intelektuální, na rozvoj dovednostní, ale i na rozvoj duše našich školáků. Ať nám jako motto do školního roku zní Ježíšovo slovo: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svoji duši? Duši ničím nenahradíš. Ani duši svou, ani duši tvých nejdražších – tvých dětí a vnoučat.