Je to zase moc silné evangelium, které k nám dnes zaznívá. Může nám před očima vyvstat obraz Ježíše, který po náročném dnu, kdy se věnoval několikatisícovému zástupu lidí, večer vystupuje na horu, aby se o samotě modlil, aby byl sám s Otcem, aby u něho čerpal. Je moc dobře, když i křesťan po náročném dnu má touhu při večerní modlitbě spočinout, odpočinout si, načerpat u nebeského Otce.

Může nám před očima vyvstat obraz Ježíše, jak povzbuzuje křičící učedníky na lodi: „Vzmužte se, nebojte se!“ Možná i my v konkrétní životní situaci potřebujeme právě dnes slyšet toto Ježíšovo povzbuzující slovo.

Může nám vyvstat před očima obraz Ježíše, který povzbuzuje Petra, když chce jít za Ježíšem po vodě: „Tak pojď!“ Možná i my potřebujeme tady a teď slyšet Ježíšovo povzbuzení k něčemu velkému, k něčemu náročnému, k nějakému kroku, ke kterému dlouho sbíráme odvahu.

Může nám před očima vyvstat obraz Ježíše, jak natahuje ruku k tonoucímu Petrovi. Možná i my se v něčem topíme a potřebujeme, aby nás Ježíš zachytil.

Možná se v některém z těch obrazů najdeme, možná to vyústí i v naše zvolání: „Pane, zachraň mě!“

Ale já chci náš vnitřní zrak dneska nechat padnout zvláště na toho Petra. On nebyl jenom tím zbabělcem, který 3x zapřel. On byl i mužem odvahy. Tajemná postava kráčí k apoštolům po moři. Apoštolové doslova křičí strachem. Petr zareaguje jako první: „Jestli jsi to ty, Pane, tak poruč, ať jdu k tobě po moři!“ – „Tak pojď!“ A Petr jde. Dokud je zaměřený na to Ježíšovo „Pojď!“, tak jde. Když jeho zaměření jde od Ježíše k větru a vlnám, začíná se topit. Tam je jeden moc důležitý moment: Petr ztratil odvahu, ale neztratil důvěru v Ježíše. Bylo tam to „Pane, zachraň mě!“ A Petr zakusil zachraňující Ježíšovu moc.

To je veliká výzva pro náš život: Když člověk s vírou, s očekáváním hledí na Ježíše, Ježíš v něm může probudit nečekané možnosti, nečekané síly, nečekanou odvahu. Když člověk od Ježíše oči spouští, v různém smyslu slova může tak rychle propadnout panice, zahučet do vln, topit se v nich. Ale i tam je možnost volat to „Pane, zachraň mě!“ Petr ztratil odvahu, ale neztratil důvěru v Ježíše. O to jde: I kdybychom ztratili odvahu, neztratit důvěru. Dokázat tak jako Petr vyslat k Pánu aspoň ten SOS signál víry: „Pane, zachraň mě!“ A zakusit to pozvednutí z vln.

To je zkušenost Petra, možná je to zkušenost i leckoho z nás. Chci vám na závěr dnešního našeho zamyšlení nabídnout slova starozákonního žalmu – slova prosby i zkušenost záchrany. Vychutnejme si je, nebo – cítíme-li i my vlny, které nás aktuálně ohrožují, nebo ve kterých se už topíme – vložme do těch slov i SOS signál své víry:

Zachraň mě, můj Bože, neboť vody mi sahají až k hrdlu!
Zapadl jsem do hlubokého bahna a nemám, oč bych se opřel nohou,
dostal jsem se do hluboké vody a proud mě zaplavuje.
Unaven jsem již voláním, hrdlo mi ochraptělo,
oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
Vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím!
Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.
Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať mě nepohltí hlubina,
ať propast nade mnou nezavře jícen!

(Ž 69,2-4.15-16)

Všechnu naději jsem složil v Hospodina.
On se ke mně sklonil, slyšel mě, když jsem volal o pomoc.
Vytáhl mě z jámy zmaru, z bahnitého kalu,
na skálu postavil mé nohy,
dopřál mi bezpečně kráčet.

(Ž 40,2-3)