Minulou neděli jsme uvažovali nad žebříčkem hodnot v našem životě. Dnes se můžeme podívat na jiný žebříček – žebříček našich strachů. Můžeme si položit otázky: Z čeho mám ve svém životě strach? Z čeho mám fakt velký strach? Z čeho mám největší strach? Co dokáže hodně lidí hodně vykolejit, to je neočekávaná blízkost smrti. Ať už nám bude 13, 43 nebo 83 let. Vžijme se do toho, že půjdeme v pondělí k doktorovi, ten nás pošle na pár vyšetření do nemocnice a tam nám řeknou: „Víte, je to zlé. V tom my už neumíme pomoct. Bude to otázka pár týdnů, možná měsíců…“ To s člověkem zatřepe…

A přitom celé to Ježíšovo poselství učí, a připomněl nám to dnes i sv. Pavel ve 2. čtení, že kdo žije v objetí Boží lásky, takového člověka z toho objetí Boží lásky nevyrve nic – dokonce ani smrt. To je prubířský kámen naší víry. Jestli tomu opravdu věřím. Mohli bychom na toto téma dlouze rozjímat. Možná že víc než rozumování bude svědectví.

Chtěl bych vám takové svědectví nabídnout. Je to svědectví jednoho současného kněze – P. Františka Lízny. Narodil se v r. 1941, vstoupil k jezuitům, r. 1974 byl vysvěcen na kněze, ale do r. 1989 od komunistických úřadů nedostal státní souhlas ke kněžské službě. Vystřídal řadu manuálních zaměstnání, 4x byl z politických důvodů vězněn. Je signatářem Charty 77, držitelem ceny Františka Kriegla „za obětavou práci s odsouzenými“ a řádu TGM „za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva“. Od r. 1995 působí ve farnosti Vyšehorky poblíž věznice Mírov, má romské občanství. Před cca 10 lety s ním byl v časopise Immaculala otištěn rozhovor, z něhož bych vám nyní krátkou část přečetl:

Františku Líznovi voláte na mobil, jehož číslo vám dal před půl rokem, ale ozve se zastavárna. Není to první aparát, který mu někdo ukradl. Dveře fary ve Vyšehorkách vám otevírá člověk, který je už od pohledu jen jejím dočasným obyvatelem. V kuchyni vás vítá hospodyně Josefka – žena, která je díky aktivitám svého faráře zvyklá na ledacos. A pak už sám pater Lízna: krátký sestřih, pevný hlas, přímý pohled do očí – muž, který působí spíš jako sportovní trenér nebo psycholog než jako katolický kněz.

Nedávno vám lékaři sdělili, že máte rakovinu. Jak to změnilo váš život?
To, že mám zhoubný nádor, který už se nedá léčit, beru vážné, začal jsem si dělat pořádek ve věcech a na variantu smrti se připravuji. Jsem rád, že mám teď více času uspořádat složky dopisů od vězňů, dopsat nějaké záležitosti a intenzivně se věnovat případu úmrtí Přemysla Coufala. Samozřejmě si říkám, že bych ještě chtěl některé věci dokončit, ale beru tuto nemoc jako výzvu.

Působíte neuvěřitelně vyrovnaně. Kde berete sílu a odvahu?
Jsem hluboce přesvědčen, že smrt je přechodem do skutečného života – s tím souvisí i to, že na tomto životě nelpím. Když jsem byl u lékaře, řekl jsem: „Řekni mi to na rovinu. Pro mě by bylo nejlepší slyšet, že žádná léčba nemá smysl.“ Už proto, že věřím i v jiný druh léčby – duchovní uzdravení. Já nepohrdám lékařskou vědou, ale mám důvěru v Boha, který ví přesně, kdy mě má odvolat. Co bych byl za křesťana, kdybych oddaloval setkání se Spasitelem? A doktor mi odpověděl: „Vidím, že vám to můžu říct na rovinu: U vás je to jako veliký hrnec, ve kterém je plno děr, a když jednu zaletuju, tak o to víc to poteče z těch druhých. Přišel jste pozdě.“

To je rozhovor z doby před cca 10 lety. Kupodivu navzdory všem předpovědím se o. Lízna i z tohoto stádia rakoviny dostal. Jak on sám říká: Uzdravil ho Bůh skrze náročné poutě, které konal. Prošel pěšky Evropu. Ale ta jeho vyrovnanost ve chvílích, kdy to vypadalo, že není šance – ta je úžasná.

Podobně po smrti pěti českých vojáků v Afghánistánu, se ptali vojenského kaplana, který působil v naší diecézi a teď je s vojáky právě v Afghánistánu – P. Tomáše Mlýnka, jak na něho tam působí blízkost nebezpečí. Odpověděl: Musím být připravený nejen na to chránit se zbraní v ruce životy svých vojáků, ale i na to, že Hospodin může kdykoliv říci – pojď domů.

To všechno je ta nádherná pavlovská víra, že pokud se člověk sám z Boží lásky nevyloučí tím, že ji odmítne, tak ho od té lásky opravdu neoddělí nic – ani smrt. O tuto pavlovskou víru, o tento zdroj velikého pokoje do našich životů prosme i při dnešní mši svaté…

VÍCE: POŘAD ČESKÉ TELEVIZE – 13. KOMNATA FRANTIŠKA LÍZNY:

www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/209562210800033-13-komnata-frantiska-lizny/