V evangeliu dnes zaznívá, že otupělo srdce toho lidu. To bude téma dnešního našeho zamyšlení. Pokusil jsem se jej poskládat z několika citátů: Začal bych myšlenkou jednoho mého spolubratra: Moji milí, myslím si, že kdyby jednou v kostele hlasitě zazněly vaše myšlenky, zatímco kněz k vám promlouvá a snaží se pohnout vaším srdcem, byl by to velmi děsivý koncert…

Určitě na tak absolutně. I Pán Ježíš mluví nejenom o semínkách padlých na cestu, na kamenitou půdu a do trní, ale mluví i o semínkách zasetých na úrodnou půdu. Ale přesto: Pro leckoho z nás bude dobře položit si v tuto chvíli otázku: Na co jsem myslel, když se teď četlo toto poměrně dlouhé evangelium? Kudy se ubíraly moje myšlenky? Kde jsem byl?

Druhý citát je vzat z webových stránek naší diecéze. Připomíná, jak důležitá je kultivace lidského srdce. Připomíná, že jsme to my, kdo kultivujeme nebo nekultivujeme svoje nitro, že jsme to my, kdo případně sami na pole našeho srdce nosíme kameny či sejeme trní tím, čemu se v životě otevíráme:

Naše okolí nás ovlivňuje víc, než si myslíme… Znáš ve svém okolí nějakého člověka, který se vyjadřuje vulgárně? Podívej se, jak se vyjadřují jeho děti. Díváš se na nekonečné televizní seriály, plné vztahů, které odporují Božímu pohledu na lásku mezi mužem a ženou? Podívej se do své mysli, jestli s tím seriálovým „smýšlením“ už nesouhlasíš a neříkáš: „Co má co církev do toho mluvit?“ Pokud tvé dítě tráví denně 4-5 hodin u televize, ale ty s ním mluvíš tak maximálně hodinu, včetně okřikování a napomínání, čí jazyk si dítě osvojí? Čí postoje mu budou bližší? Buď si jistý, že ty televizní (od tebe se vezme jen křik). Pokud ty trávíš denně 4-5 hodin u televize a jenom 10 minut při modlitbě, čí jazyk si osvojí tvá mysl a hlavně tvé srdce?

Chápeš, o co mi jde? Je velmi důležité, čím si naplňujeme mysl a smysly, zejména zrak. Mám-li být Boží půdou, která přináší mnohonásobný užitek, tak ji potřebuji kultivovat – mé úsilí je nevyhnutelné pro to, aby Boží slovo „vykonalo vše, k čemu ho Bůh poslal“ (srov. Iz 55,11).

No a aby to nebylo moc depresivní, tak ještě povzbuzující slova našeho papeže Františka, která řekl na Světovém setkání mládeže v Rio de Janeiro:

Všichni známe podobenství, ve kterém Ježíš vypráví o rozsévači, který vyšel na pole rozsévat. Sám Ježíš vysvětluje smysl tohoto podobenství. Zrnem je Boží Slovo zasévané do našich srdcí. Ježíš nám říká, že semena, která padla na cestu nebo mezi kameny či trny, nepřinesla plody. Myslím, že si můžeme poctivě položit otázku: Jakou půdou jsme nebo chceme být? Někdy jsme možná jako cesta: nasloucháme Pánu, ale nic to v našem životě nezmění, protože se necháváme ohlupovat mnoha povrchními signály, jimž nasloucháme. Jindy jsme jako kamenitá půda: s nadšením přijmeme Ježíše, ale jsme nestálí a kvůli těžkostem nemáme odvahu jít proti proudu; anebo jsme jako trnitá půda: věci, negativní vášně v nás dusí Pánova slova. Zvykl jsem si ve svém srdci hrát dvojí roli? Vypadat dobře před Bohem a zároveň před ďáblem? Chci přijmout Ježíšovo zrno a současně zalévat trní a plevel, které rostou v mém srdci? Někdo možná řekne: „Ne, Otče, já nejsem dobrou půdou, jsem pohroma, jsem plný kamenů, trní..“ Ano, může tomu tak být na povrchu, ale uvolni kousíček, malý kousek dobré půdy a nechej tam padnout zrno a uvidíš, že vyklíčí. Řekněte Ježíši: „Pohleď, Ježíši na kameny, trní, plevel, ale pohleď na tento malý kousek půdy, kterou nabízím, aby přijala zrno.“ Nechme padnout Ježíšovo zrno mlčky. Nechte jej růst, Bůh se o ně postará.

Možná i dneska nějaké konkrétní zrníčko zapadlo. Může zaznít otázka: Které to bylo? Co se nejvíc dnes mého srdce dotklo? Kde jsem dnes cítil: To je program, to je slovo pro mě… Možná když tomuto jednomu konkrétnímu zrníčku uvolníme kousek půdy, vyroste, přinese užitek. Možná nás to potěší, možná pak uvolníme místa víc. Tu milost nám Bůh dej…