Svatí Cyril a Metoděj přinesli našemu národu víru. Byli hlasateli univerzální pravdy o Bohu. Náš bývalý prezident Václav Klaus tuším v r. 2007 vydal knihu o tom, jestli naše planeta je modrá nebo zelená a v ní mimo jiné uvádí: „Nepotřebujeme hlasatele univerzálních pravd.“ Dnes se spíše razí jakýsi liberalismus: „Dělej si, co chceš, jenom neomezuj druhé.“ Jaké jsou výsledky toho, když univerzální pravda o Bohu není přijímána, trefně vystihl svého času P. Jiří Kaňa:

V jedné předvelikonoční anketě se ptali lidí, jak se chystají na Velikonoce. Vesměs se mluvilo o zahrádkách, výletech s rodinou. Jeden člověk odpověděl v tomto smyslu: „Protože na mrskut už nechodím a taky chlast už jsem pustil, ani nevím, že nějaké Velikonoce jsou…“ Když ze svátku zmizí obsah, obal se rozpadne jak skořápka. Něco podobného určitě za pět let potká Vánoce. V anketě budou lidé odpovídat takto: „S dárky nečekám na Vánoce, kdy je vše předražené. I tak máme už všecko, nevím, co bych druhým dal. A stromeček? Ten už nemáme. Je to ekologičtější a bez dárků stejně vlastně ztratil smysl. Takže na Vánoce asi pojedeme raději lyžovat a dárky si dáme kdykoli jindy…“ Vánoce – svátky bez Kristova narození – skončí. Obal bez obsahu se rozpadne. Podobně už skoro zmizela oslava jmenin. Málokdo si vzpomene na svého nebeského patrona, na jeho hrdinství, vytrvalost v dobrém. Rodiče už dávno nevybírají svým dětem jména podle svatých, ale podle zvuku. Jméno se stává obalem bez obsahu a jmeniny už nejsou svátkem. Dobře pít, jíst a slavit se dá dnes už kdykoli. Narozeniny? Ty si snad ještě lidé připomenou, i když ani to už pro všechny neplatí. Neděle? Pro mnoho lidí den jako každý jiný. Když není „dnem Božím“, oslavou života a vztahů, tak obal ve formě odpočinku a nebo svátečních šatů už ztrácí smysl.
Postupný zánik tradičních (křesťanských) svátků vede různé nadšence k zakládání nových. Většinou obsahově vycházejí z historických událostí (bitvy, královské průvody), pohanských zvyků (keltských, halloweens, pálení čarodějnic) nebo lidových tradic (jarmarky, trhy) a nezřídka parodují zvyky křesťanské (křest žirafy, pivní pouť, fotbalový svátek).
Křesťanství znamená pro Evropu a její kulturu velmi mnoho právě tím, že udržuje především obsah základních a životu prospěšných svátků k užitku jednotlivce i společnosti.

Tolik o. Jiří Kaňa. Pan Klaus řekl, že hlasatele univerzálních pravd nepotřebujeme. Svatí Cyril a Metoděj byli hlasateli univerzální pravdy o Bohu a my je dnes oslavujeme dokonce státním svátkem. Jestli potřebujeme nebo nepotřebujeme takové hlasatele, na to si už musí odpovědět každý sám…