Slavíme dnes samozřejmě svátek obou největších apoštolů – sv. Petra i Pavla. Aby těch myšlenek ale nebylo moc, zaměříme se dnes pouze na jednoho z nich – na sv. Pavla. A z jeho života chci „vypíchnout“ dnes také pouze jednu jedinou záležitost: Svatý Pavel byl člověkem veliké naděje a velikého optimismu.

To je moc důležité i pro nás dnes. Setkáváme se s různými problémy ve světě, v církvi, ve farnosti, možná i ve své rodině. Přiznejme si: Koho z nás nikdy nenapadla myšlenka, že je to nějaké „nahnuté“ se světem, s církví, s něčím v naší farnosti, možná i s něčím v naší rodině. Od takové myšlenky je už jenom krůček k malomyslnosti, skepsi, k šíření „blbé nálady“.

Je dobré v takových chvílích si vzít Bibli – třeba právě listy svatého Pavla a snad nejvíc bych doporučoval 1. list Korinťanům. Mohli bychom říct, že situace v církevní obci Boží v Korintě snad už nemohla být ani horší. Z nešvarů a zlořádů tam byly skoro všechny:

• ROZDĚLENÍ V CÍRKEVNÍ OBCI („Já držím s Pavlem!“, „Já zase s Apollem!“, „A já s Petrem!“; l Kor 1,12),
• PÝCHA (4,18) a pravděpodobně i pohrdání Pavlem a pomluvy o něm (4,13),
• SMILSTVO („Proslýchá se, že je u vás nemravnost, a to taková, jaká se nevyskytuje ani u pohanů…“; 5,1),
• KŘESŤANÉ MEZI SEBOU VEDOU SOUDNÍ SPORY (6,6) „Bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími.“
• NEPOŘÁDKY PŘI SLAVENÍ EUCHARISTIE, SOBECTVÍ A OBŽERSTVÍ I OPILSTVÍ („Jeden má hlad, a druhý je napilý“;11,21),
• NEHODNÉ PŘIJÍMÁNÍ EUCHARISTIE (11,29n),
• CHAOS PŘI BOHOSLUŽEBNÝCH SHROMÁŽDĚNÍCH (14,26-33),
• NEVĚRA V PODSTATNÉ ČÁSTI KŘESŤANSKÉ VĚROUKY („Jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení z mrtvých není?“; 15,12).

To je vše je obsaženo v samotném listu. A kromě toho mnoho dalšího, co o Korintu víme z dalších zdrojů:

• MĚSTO NEŘESTI (přístavní město, dokonce se dvěma přístavy; na tzv. Akrokorintu nad městem byl chrám s tisíci kněžek – prostitutek; v tehdejší řečtině existovalo sloveso „korinthasthai“, tedy „korintovat se“, s velmi negativním významem),
• MĚSTO S NEPATRNOU KŘESŤANSKOU MENŠINOU (odhaduje se, že Korint měl 200.000 obyvatel a křesťanskou obec v Pavlově době tvořilo asi 200 věřících – tedy jedno promile obyvatelstva).

Jak reaguje sv. Pavel:

• PŘICHÁZÍ S URČITÝM STRACHEM A OBAVAMI (2,3),
• PŘICHÁZÍ ALE I SE ZDRAVÝM SEBEVĚDOMÍM, KTERÉ NENÍ ZALOŽENO NA NĚM SAMOTNÉM, ALE NA BOHU: „Neboť ‚pošetilá‘ Boží věc je moudřejší než lidé a ‚slabá‘ Boží věc je silnější než lidé“ (1,25).
• PRÁVĚ TAKOVÉMU MÍSTU, JAKÝM BYL KORINT, VĚNUJE MIMOŘÁDNÝM ZPŮSOBEM SVŮJ ČAS A ÚSILÍ (tři návštěvy, víc než rok a půl pobytu, několik napsaných listů…).
• A PRÁVĚ LIDEM, ŽIJÍCÍM VÝŠE UVEDENÝM ZPŮSOBEM A V TAKOVÉMTO PROSTŘEDÍ, UKAZUJE JEJICH SKUTEČNOU DŮSTOJNOST. Již v úvodu listu píše: „Členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých“ (1,2).
• A VĚNUJE JIM I SVOU LÁSKU, to je poznat nejen ze závěrečných slov tohoto listu: „Moje láska je se všemi vámi v Kristu Ježíši“ (16,24).

Svatý Pavel je všecky mohl poslat do háje. Mohl říct: „Nemá to cenu v takovém prostředí působit!Je to beznadějné!“. Neřekl to. On měl vlastní zkušenost sám se sebou. Lidsky vzato on sám byl nejprve beznadějným případem. Sám uvádí, že pronásledoval církev tak, že to přesahovalo všechny meze. A Ježíš ho změnil. Pavel věděl, že nic není předem ztracené. Byl člověkem naděje a optimismu. Tu milost ať vyprošuje i nám.

Bůh je ten, který věci mění. I dnes. A i když mnohá lidská srdce zůstanou tvrdá, obrácení – to je věc Boží! A věc lidské svobody. Ale už jenom to, že MOHU žít s Kristem, že MOHU na sobě druhým ukázat krásu Krista – to je veliká věc a veliký zdroj naší naděje a našeho optimismu. Kéž na to nezapomeneme…