Nevím, jestli se to vypráví jako vtip nebo jako fakt. V jedné farnosti prý o svátku Božího Těla pořádali božítělový průvod obcí. A panu faráři na tom moc záleželo. Tak kostelíček vyzdobili břízkami, před kostelíček nastrojili oltáříčky, zvony zvonily, dechovka hrála, lidi zpívali, ministranti zvonili zvonečky a kouřili kadidlem, družičky házely na cestu kytičky, fotograf fotil, hasiči nesli baldachýn, pod baldachýnem pan farář s ozdobenou monstrancí,… Průvod se hnul kupředu když tu jeden ministrant zatahal pana faráře za rukáv a povídá: „Pane faráři, nemáte v monstranci Pána Ježíše!“ A pan farář jenom zakroutil hlavou a povídá: „Kdo má na každou maličkost pamatovat!“ 🙂

Ona to není maličkost. Ono je to to podstatné. A nejenom pro božítělový průvod. Hlavně pro život. Mít živého Ježíše ve svaté Hostii.

My jsme slyšeli v evangeliu, jak Ježíš říká: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život! To je jedna z odpovědí, proč i mezi křesťany je tolik skepse, tolik smutku, tolik vyčerpanosti, ubitosti. Víme to dobře, kolik je smutných a ubitých křesťanů. Ale kolik z nich nechodí ke svatému přijímání! Jdou životem jenom svýma silama. Nemají život. Nemají v sobě život Všemohoucího. Nežijí. Živoří. Ježíš v Eucharistii je skutečně zdrojem obrovské energie. Energy drink se ve srovnání s Eucharistií může jít zahrabat. Jak říkala jedna lékařka: Ty energy drinky – to je život na dluh. Ony ten organismus nějak povzbudí, vybičují k nějakému výkonu, ale ten organismus nejde vybičovávat donekonečna. On si to ten organismus pak vybere zpátky. Ale Ježíš říká: Jako já žiji z Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít ze mě. Žít z Ježíše. Žít ze síly Všemohoucího. To je něco jiného než žít na dluh z energy drinku.

Ale Ježíš jde v tom evangeliu ještě dál. On říká: Kdo jí mé tělo a pije mou krev má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky. Kolik člověk investuje do léků! (A investujme do nich. Díky, že je máme!) Ale tak si říkám: Kdyby někdo vymyslel lék, který by nám prodloužil život třeba jenom o 10 roků… Kolik bychom do takového léku byli ochotni investovat?! A klidně bychom do toho šli, i kdyby ten lék měl třeba nějaké vedlejší negativní účinky. V Eucharistii máme lék pro věčný život s Ježíšem. A zadarmo! A bez vedlejších účinků. Ať je nám inspirací jedna babička, která – když se jí kněz kdysi ptal, jestli se nebojí smrti – odpověděla: „Ale ne. Já jsem často chodila ke svatému přijímání. Já jsem často zvala Krista do svého srdce a teď věřím, že on pozve mě…“

Máme nádhernou inspiraci, nádhernou výzvu: Eucharistie jako zdroj energie pro život v tomto čase. Ale také Eucharistie jako lék, který neprodlouží život o 10 roků, ale který otevírá člověku cestu k celé věčnosti s Ježíšem. A zadarmo. A bez vedlejších účinků. Přijměme tu výzvu!