Je to nejen dost dlouhé, ale i velmi silné evangelium. Tam nejde jenom o ty dva učedníky jdoucí do Emauz. Ti smutní učedníci jdoucí do Emauz po velkopátečních událostech jsou obrazem všech, kteří se na svých životních cestách setkávají s mrtvým Ježíšem.

Koho tedy ti dva ztělesňují? Ateisty? Ne. Ti se moc nesetkávají s Ježíšem. Oni ztělesňují nás věřící. Všechny věřící, kteří se setkávají s mrtvým Ježíšem.

Co to znamená setkávat se s mrtvým Ježíšem? Kdo je to křesťan, který se setkává s mrtvým Ježíšem? Řečeno jednoduše: To je křesťan, pro kterého je Ježíš něčím mrtvým. Mrtvou literou. Poučkou, kterou se kdysi naučil v náboženství. Snůškou pravidel „musíš – nesmíš“.

Když ráno a večer poříkám modlitbičku, protože to tak má být, ale netáhne mě to „jen tak“ během dne obracet se k Ježíši, tak jsem se nesetkal s živým Ježíšem. Je pro mě mrtvou záležitostí, literou, pravidlem.

Když projdu kolem kostela, kde je živý Ježíš v Eucharistii a moje srdce to nechá chladným, netoužím ho aspoň na dálku pozdravit, tak jsem se nesetkal s živým Ježíšem. Je pro mě mrtvou záležitostí, literou.

Když si přijdu splnit nedělní povinnost, protože to tak má být, ale netáhne mě to přijít za Ježíšem „jen tak“ a z lásky třeba ve všední den na mši svatou nebo „jen tak“ za Ježíšem v Eucharistii, když je otevřený kostel, tak jsem se nesetkal s živým Ježíšem. Je pro mě mrtvou záležitostí, literou, pravidlem.

Když sice do kostela přijdu, ale nezapojuji se do společných modliteb, do zpěvů, do odpovědí, přijdu jenom „vyslechnout mši“, ale nemám Kristu co říct, tak jsem se nesetkal s živým Ježíšem. Je pro mě mrtvou záležitostí, literou.

Když jednou za rok nebo na svátky přijdu ke svatosti smíření a ke svatému přijímání, protože to tak má být, ale netáhne mě to setkávat se s Ježíšem „jen tak“ – dnes a denně a během celého roku, tak jsem se nesetkal s živým Ježíšem. Je pro mě mrtvou záležitostí, literou, pravidlem.

Když ve svátosti smíření říkám Ježíši, že svých hříchů lituji, je to dobře. Ale jestli i v běžném životě, když něco zpackám, moje srdce necítí touhu omluvit se Ježíši, říct mu, že mě mrzí, čím jsem jeho lásku zranil, tak jsem se nesetkal s živým Ježíšem. Je pro mě mrtvou záležitostí, literou.

Když mi nějaký bratr, sestra ve víře „šlápne na kuří oko“, když se s někým nepohodnu a já kvůli tomu přestanu chodit za Ježíšem, tak jsem se nesetkal s živým Ježíšem. Je pro mě mrtvou záležitostí, literou.

Když mě farář tak úplně „nepoplácá po ramenou“, když mi farář řekne, že v životě s Ježíšem a v budování vztahu k němu bych mohl jít i dál, nebo když farář tak úplně nezapanáčkuje na každé moje přání a já kvůli tomu přestanu chodit za Ježíšem, tak jsem se nesetkal s živým Ježíšem. Je pro mě mrtvou záležitostí, literou.

To je veliká otázka do našich životů: Setkávám se s živým Ježíšem nebo s mrtvým Ježíšem, s literou, s poučkami, s pravidly?

To je i jedna z odpovědí na otázku, proč se nám tak málo daří předávat víru dál. Protože dáváme mnohdy mrtvého Ježíše. Mladí nechtějí poučky, pravidla. Chtějí život! Chtějí živého Ježíše!

Moc si vyprošujme při této mši svaté tu velikou milost: Po všech setkáních s mrtvým Ježíšem potkat na našich cestách živého Ježíše. Potom i naše srdce bude hořet a zapalovat. Prosme o to pro sebe, pro své drahé. Kdo prosí, dostává…