Už jsme si tak nějak zvykli, že na Květnou neděli a na Velký pátek se čtou celé pašije – zpráva evangelia o Ježíšově utrpení a smrti – nejdelší úryvek evangelia v liturgickém roce. Tak si říkám: Škoda, že na Zelený čtvrtek se čte jenom ten krátký úryvek evangelia o tom, jak Ježíš myje apoštolům nohy. Určitě by stálo za to číst celé to dlouhé Janovo vyprávění – všechna ta Ježíšova slova od slov u mytí nohou, přes slova rozloučení s apoštoly, přes tu výzvu, abychom zůstali s Ježíšem spojeni jako ratolest s kmenem, přes ta krásná slova, kdy Ježíš apoštoly, ale i nás nazývá svými přáteli, přes Ježíšovu modlitbu za učedníky až pak k tomu zatčení a k dalším událostem, jak je už asi známe. Můžeme si to přečíst a prorozjímat aspoň doma. Je to Janovo evangelium 13. až 17. kapitola. Úžasná hloubka Ježíšových slov k nám, ke mně, ke každému… To si můžeme vzít za domácí úkol.

Dnes se chci spolu s vámi zamyslet nad slovy dnešního 2. čtení. Už jsme si tak nějak zvykli, že na Květnou neděli a na Velký pátek se čtou celé pašije – zpráva evangelia o Ježíšově utrpení a smrti – nejdelší úryvek evangelia v liturgickém roce. Tak si říkám: Škoda, že na Zelený čtvrtek se čte jenom ten krátký úryvek evangelia o tom, jak Ježíš myje apoštolům nohy. Určitě by stálo za to číst celé to dlouhé Janovo vyprávění – všechna ta Ježíšova slova od slov u mytí nohou, přes slova rozloučení s apoštoly, přes tu výzvu, abychom zůstali s Ježíšem spojeni jako ratolest s kmenem, přes ta krásná slova, kdy Ježíš apoštoly, ale i nás nazývá svými přáteli, přes Ježíšovu modlitbu za učedníky až pak k tomu zatčení a k dalším událostem, jak je už asi známe. Můžeme si to přečíst a prorozjímat aspoň doma. Je to Janovo evangelium 13. až 17. kapitola. Úžasná hloubka Ježíšových slov k nám, ke mně, ke každému… To si můžeme vzít za domácí úkol.

Dnes se chci spolu s vámi zamyslet nad slovy dnešního 2. čtení. Tam zaznívá, že Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, a kterou si dnes připomínáme, sám stanovil, jakým způsobem se chce s námi setkávat až do konce časů: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. Podobně kalich.

To jsou jeho slova před ukřižováním. To je jeho poslední vůle. On sám stanovil, jakým způsobem se chce s námi – svými přáteli – setkávat: Ve mši svaté, ve svatém přijímání. To je jeho závěť. Poslední vůle.

Často mladým lidem říkávám: I ve vztahu mezi námi lidmi – třeba mezi manžely – je důležitá otázka, nejen co z toho druhého budu mít, ale také co ten druhý bude mít ze mě. A nejenom co já mu dám, ale co on ode mě čeká.

To jsou totiž dvě rozdílné otázky: Co mu dám? Nebo: Co ode mě čeká? Říkávám to mladým lidem takovým přirovnáním: Jestli žena bude mít jako nejmilejší jídlo krupici a bude to jako to nejlepší 3x za týden vařit svému chlapovi a nebude brát v potaz, že ten chlap má raději řízek, tak je to „vedle“. I ve vztahu k lidem – i k těm nejbližším platí – nemusí být vždycky nejlepší to, co já si pro druhého vymyslím, Lepší je se ptát ne co já vymyslím, ale co ten druhý ode mě čeká. A to mu dát.

A to platí i ve vztahu k Ježíši. On i nás nazývá přáteli a jde za nás až na kříž. Ovšem přátelství, aby bylo přátelstvím, musí být oboustranné. Je na místě nejenom ta otázka, co já budu mít z Ježíše. Jsem-li Ježíšovým přítelem, je na místě i otázka, co on bude mít ze mne. Jestli k této otázce máme odvahu, může to být hezkým znamením našeho přátelství k Němu. Ale i tady platí: Jsou dvě rozdílné otázky. Tou první je: Co já si vymyslím a Ježíšovi nabídnu? Není to špatná otázka. Otázkou ovšem je, jestli to, co já si vymyslím a Ježíšovi nabídnu, On opravu ode mě čeká. Jestli nečeká něco úplně jiného. Lepší bude se ptát: Co Ježíš ode mě čeká? A právě to mu dát.

Odpověď máme v dnešním druhém čtení: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. On sám stanovil, jakým způsobem se chce s námi setkávat až do konce časů: Ve mši svaté, ve svatém přijímání. To je jeho přání. On sám dává najevo, co od nás čeká. A je to jeho závěť. Poslední vůle.

Přijměme ji! Přijměme ji jako jeho přátelé, kteří nechtějí vymýšlet, co by Kristu mohli dát. Přijměme ji jako ti, kdo se ptají: Co Ježíš ode mě čeká? A přijměme, že to Ježíšovo pozvání k setkávání s ním ve mši svaté a ve svatém přijímání neplatí jenom pro svátky, ale pro celý život.