Slyšeli jsme, jak Ježíš prožívá svůj půst. Pojďme uvažovat na tím, jak svůj půst 2014 budeme prožívat my.

Už na Popeleční středu jsme si říkali: Budeme se učit plakat nejenom nad Ježíšovým křížem, ale i nad našimi hříchy, nad vším, co tváří v tvář Boží dobrotě, tváří v tvář Božím obdarováním nezvládáme. Budeme se to učit každý večer při zpytování svědomí. Říká se tomu: lítost – poctivé vyjádření své lítosti před Boží tváří. Ale pojďme ještě kousek dál.

Zvláštní význam má lítost a její poctivé vyjádření před Bohem ve svátosti smíření. Může to být teď otázka do našeho nitra: Kolik času před svatou zpovědí věnuji tomu, že Bohu poctivě řeknu o své poctivé lítosti nad tím, co mu předložím s prosbou o odpuštění? Je to hodně důležitá otázka. Souvisí s ní dokonce i platnost svátosti smíření. Už děti při přípravě na 1. svatou zpověď se učí, že bez lítosti není odpuštění.

Nechejme teď na toto téma promluvit někoho, kdo žil už dávno, ale měl dar slova a jeho slova oslovují lidi dodneška. Je to sv. farář arský Jan Maria Vianney. Připomeňme si to, co jsme si řekli už na Popeleční středu a pojďme dál:

„Kdybych mohl, ukázal bych vám… Krev Boha-člověka prolitá za zahlazení lidských vin o tom mluví nejlépe. Kdybych mohl, uvedl bych vás do zahrady Olivetské, ve které Ježíš pláče kvůli hříchům, pláče ne normálními slzami, ale krví, která kvůli ohromnému smutku a strachu vytéká z jeho těla a zkrápí zem kolem něho. Uvedl bych vás do Jeruzaléma a ukázal bych vám Krista, jak padá pod břemenem kříže a ve strašné opuštěnosti umírá.
Často pláčeme, že jsme ztratili nějakou malou částku peněz, a někdy toho tak litujeme, že nemáme ani chuť k jídlu a nemůžeme spát. Ale kvůli těžkým hříchům neuroníme ani jednu slzu ani jeden povzdech. Jak málo člověk chápe, čím je těžký hřích!
Bez lítosti není odpuštění.
Kdybychom v době nemoci ztratili řeč, nebyli bychom vázáni vyznat hří¬chy. Kdyby nás náhle zaskočila smrt, byli bychom zproštěni od zadostiučinění a vykonání zadaného pokání, přinejmen¬ším v tomto životě. Ale bez lítosti se nemůžeme obejít. Bez ní bychom nezískali odpuštění hříchů. Právě z důvodu nedo¬statku lítosti se tak často páchají svatokrádežné zpovědi a přijímání. Bohužel, lidé tomu nevěnují pozornost. Když někdo zatají hřích ve zpovědi, bojí se, je ustrašený a nenachází pokoj, dokud ze srdce neodstraní zvrácenost. Naopak na nedostatek lítosti obrací pozornost málokdo.

Je to tak: Bez lítosti není odpuštění. Bez lítosti, i kdyby člověk vyznal všechno, není zpověď platná, nejsou hříchy odpuštěny, i kdyby rozhřešení pronesl sám papež.

Zkusme na to před svatou zpovědí opravdu všichni pamatovat. Je to důležité. Dětem, které se připravují k 1. sv. zpovědi, říkávám, že než vejdou do zpovědnice, mají počítat na prstech do tří a tak se ptát, jestli dobře vykonaly 3 podstatné prvky přípravy na dobrou svatou zpověď:

Jestli zpytovaly svědomí, tzn. jestli poctivě uvažovaly, jakých hříchů se dopustily.
Jestli řekly Bohu o své lítosti nad hříchy.
Jestli řekly Bohu o své ochotě polepšit se a proti hříchům bojovat.
Teprve po těchto třech bodech jdeme do zpovědnice.

Dělejme to třeba také tak. Ať opravdu všichni máme jistotu, že když už se zpovídáme, tak je nám opravdu odpuštěno. Je to věc, která má dosah až do věčnosti – naší věčnosti. Pamatujme na to!