Když Ježíš přichází k Jordánu a Jan se brání ho pokřtít, tak Ježíš mu říká jednu větu, o které budeme dneska uvažovat. Říká: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ Budeme dnes uvažovat nad Boží vůlí. Nevím, jak moc máte ten pojem rádi. Když jsem studoval na kněze, tak nám jeden z našich představených často opakoval, že když se ozve zvonek, tak je to pro nás Boží vůle. A tak když se pak zvonek ozýval, tak jsme často říkali, že se ozvala Boží vůle. Můžete si na to vzpomenout, až vám ráno zazvoní budík. Ono je to totiž přesně tak. Věrné plnění povinností je jednou z prvních věcí, které Bůh od člověka čeká.

Ale teď znovu k té otázce: Jak moc máme rádi ten pojem „Boží vůle“? Většinou moc ne. Už kdysi jsem říkal, že třeba i tu větu otčenáše „Buď vůle tvá“ jsem už hodněkrát viděl na parte, ale ještě jsem ji neviděl třeba na svatebním oznámení. Tak mohu vám říct, že o jednom manželském páru, který tuto větu na svatebním oznámení měl, už vím. Ale zatím fakt jenom o jednom. My asi mnozí bereme Boží vůli jako něco negativního, jako něco, co nám hrozí, jako něco, co je potřeba nějak přetrpět. Raději máme otěže života ve svých rukou a až když nám vypadnou, tak aspoň někteří potom řekneme: „Stala se vůle Boží.“ Pokud teda raději proti Bohu nezvedneme pěst.

Dokonce někdy Bohu „hážeme na krk“ věci, za které si můžeme sami: Když budu kouřit a dostanu rakovinu plic, těžko říkat, že za to může Bůh. Za to můžu já. Když to budu přehánět s alkoholem a dostanu cirhózu jater, těžko za to vinit Boha. Když budu sukničkář a uženu si nějakou nemoc, za to Bůh nemůže. Za to můžu já. Když bude někdo brát hormonální antikoncepci a zhuntuje si zdraví, ani za to Bůh nemůže. Když budu jezdit autem jak šílenec a zabiju se, za to nemůže Bůh, ale já. Když se za svoji rodinu nebudu modlit a ona se rozpadne a děti opustí Boha a pohltí je duch světa, těžko za to nadávat Bohu. Za to můžu já. Když nebudu Boha zvát do všeho mého jednání a on mi nebude žehnat, to bude jen a jen můj problém.

Ano, některé těžké věci dopouští i Bůh. Pokud ale Bůh dopouští těžké věci, tak vždy jenom pro to, aby z nich vyzískal větší dobro. To nám jasně ukazuje i Bible: Bůh dopustil, aby bratři z nenávisti prodali starozákonního Josefa do otroctví, ale Bůh to použil na něco dobrého: Josef potom jako správce Egypta pomohl celým národům od hladu. Podobně kříž. Bůh dopustil, že Ježíše z nenávisti ukřižovali. Ale obrátil to v dobro – otevřel nám tak nebe.

A tak je to i dneska. Ne všechno dopouští Bůh. Za leccos si můžeme sami. Ale pokud Bůh dopouští, tak jenom z lásky a jenom pro to, aby to obrátil v ještě větší dobro. Stigmatizovanému otci Piovi, který 50 let měl na těle tajemné rány v rukou, v nohou a v boku, které krvácely a bolely, řekl kdysi Ježíš: „Kolikrát bys mě už opustil, kdybych tě nepřibil na kříž!“ Kolik lidí až když třeba dostali rakovinu, tak se vrátili k Bohu! Co je víc?

Vloni o tomto svátku jsme uvažovali nad větou, která zazněla u Jordánu a kterou nepochybně ve chvíli křtu Bůh pronesl nad každým z nás: „Ty jsi můj milovaný syn, ty jsi moje milovaná dcera.“ Uvažovali jsme nad větou: „A Ty jsi, Bože, můj milující Otec.“ Od toho se všechno odvíjí. Jestli jsem uvěřil a prožil, že Bůh mě má opravdu rád a že má se mnou jen opravdu dobré záměry, tak se nebudu bát, že jednou moje vůle bude muset rezignovat před vůlí Boží, ale Boží vůli budu naopak hledat: V Desateru, v evangeliu, v celé Bibli, v hlasu svědomí, v okolnostech. Budu Boží vůli hledat a budu po ní výslovně toužit. Tu milost nám Bůh dej…