Nevím, jestli si to uvědomujeme, ale pohled na Dítě v jeslích může vyvolávat nejenom něhu, ale i rozpaky: To je ten Král? Král by měl být silný. Měl by mít silnou vojenskou moc, prosperující ekonomiku, všestrannou vyspělost, zajištěnost… A přitom: Co jsou dějiny lidstva? Celé dějiny jsou jedno velké defilé civilizací, které postupně vzkvétají, slábnou a zanikají, dříve či později se v nich hroutí trůny mocných. Cítíme, že i náš národ, kterému chybí děti, je nějak unavený, je v krizi a přes všecku svoji zajištěnost a vyspělost stárne a mizí kamsi do ztracena. Cítíme to…

Irský dramatik minulého století Samuel Beckett napsal v r. 1949 hru, která mu přinesla světovou proslulost. Drama má název „Čekání na Godota“. Hlavními postavami jsou dva tuláci, kteří vedou rozhovor kdesi na opuštěném místě. Z jejich řeči vyplývá, že oba chtějí čekat na jakéhosi Godota, který má snad rozhodnout o jejich dalším životě. Přitom není zřejmé, kde a kdy ho mají čekat, dokonce ani neví, kdo je Godot a co pro ně může udělat. Godot je jakási záhadná postava, ke které se všichni upínají s tím, že vyřeší jejich problémy: Zda být nebo nebýt, zda čekat, jednat nebo věřit či zoufat… Oba tuláci vyplňují proto všechen svůj čas očekáváním. Znenadání k nim přichází chlapec s poselstvím, že Godot přijde druhý den. Nazítří přichází nová zpráva: Godot přijde zítra. A oba žebráci pokračují ve svém absurdním očekávání dál a dál…

Myslím, že to je obrázek i mnohých lidí v našem národě. Někteří čekají něco neurčitého, někteří něco určitého, co pomůže. A když ne dnes, tak možná zítra. Napřed se upnuli na Sovětský Svaz, potom na USA, napřed na Občanské fórum, potom na ODA a ODS, potom na ČSSD, chvíli na Stranu zelených, chvíli na Věci veřejné, chvíli na Evropskou unii, teď zas na jiné nové subjekty. A ty naděje vždycky tak nějak vystřídalo zklamání. Možná je tam ještě nějaká naděje, že třeba zítra přijde někdo, kdo pomůže.

Ale Bible jasně říká, že spravedlnost nepřijde ani od východu ani od západu. Ona už přišla: V Ježíši. Nemusíme čekat na nějakého Godota. Víme dobře, jak těžce se vytvářejí dobré zákony, jak často z dílen zákonodárců vycházejí „paskvily“, jak vyjde zákon a za chvíli je třeba ho novelizovat. Kolik bychom ušetřili peněz, času, nervů, sil, kdybychom žili jenom to, co Ježíš přinesl.

To je tajemství Vánoc: Ježíš už přišel. A v Eucharistii přichází pořád. Ale Bůh nevnucuje své dary. On jenom čeká na jejich přijetí a souhlas. I na ten náš. Nemusíme čekat na nějakého Godota. Jakoby Bůh chtěl vzkázat i celému našemu národu i našim rodinám i nám jednotlivcům: Najdeme cestu z krizí všeho druhu pokud dovolíme živému Ježíši znovu a znovu vstupovat do našich životů. Odnesme si tuto jistotu do svých domovů!