Našimi kostely se v době adventní nese výzva: Připravte cestu Pánu! “ Proč vlastně?

Před více lety vyšlo několik knih Jamese Herriota. Je to zvěrolékař, který velice živým a humorným způsobem popisuje svou praxi kdesi na anglickém venkově. Na jednom místě vypravuje, jak kdesi cestoval na jakousi farmu. K té farmě patřilo několik ohrad, kterými bylo nutno projet. Přijel k první ohradě, vysedl z auta, otevřel bránu, nasedl do auta, vjel do ohrady, vysedl z auta, ohradu zavřel, nasedl do auta a jel dál. Přijel ke druhé ohradě, vysedl z auta, otevřel bránu, nasedl do auta, vjel do ohrady, vysedl z auta, ohradu zavřel, nasedl do auta a jel dál. Těch ohrad bylo několik. Jedny vrata byly už natolik shnilé, že se na něho vyvrátily a poranily ho. Když se tak doplahočil až na dvůr, uviděl hospodáře, jak tam spokojeně sedí, pokuřuje a čeká, až zvěrolékař dorazí. Jamese napadlo, že mu mohl otevřít aspoň tu poslední bránu, když už viděl, že přijíždí.

Tak nějak je tomu mezi člověkem a Bohem. Ježíš hodně bran a zábran v našich životech už pootvíral. Mnohdy jsme o tom ani nevěděli. Nežili jsme před 2000 lety, když za nás umíral na kříži. A i když jsme pak už žili, mnohdy jsme ani nevnímali různé ty brány a zábrany, jak je Ježíš otvírá. Ježíš si razí cestu k člověku. Ale něco nechává i na naší aktivitě: Když už o Ježíši víš, když víš o různých zavřených branách ve svém životě, připravuj cestu, otvírej brány. Je to o vztahu k Ježíši.

Ale je to i o víře: My se nepřipravujeme jen na oslavu historického příchodu Krista na tento svět. Ani se nepřipravujeme jen na nějakou vzpomínku na nějaké hezké Vánoce našeho dětství. My se připravujeme na setkání s živým Ježíšem o Vánocích. Na setkání s živým Ježíšem v Eucharistii. Jestli tomu věřím a jestli mám ke Kristu vztah, tak mu chci připravovat cestu, chci otvírat brány.

A je to také o vnitřní pravdivosti: Vyprávěl jeden kněz, jak v kterési farnosti měli takový zvyk, že se před svatým přijímáním lidé ještě společně modlili nějakou podivnou modlitbičku před svatým přijímání. Ta modlitbička končila slovy: „Ó přijď, ó přijď, ó přijď!“ Tak při každé mši svaté lidé volali na Pána Ježíše: „Ó přijď, ó přijď, ó přijď!“ Ale ke svatému přijímání nešel skoro nikdo.

My také zvláště v adventu často voláme: „Přijď, Pane Ježíši!“ Jde o to, aby to bylo pravdivé. O Vánocích budeme zpívat: „Nám, nám narodil se!“ Jde o to, aby to byla pravda, aby se Ježíš narodil i v našem srdci při přijetí Eucharistie.

Tak už víme: Otevírat Ježíši brány, připravovat cestu – to je otázka víry, otázka vztahu, otázka vnitřní pravdivosti. Můžeme zkusit Kristu poctivě teď říct: Ano, Pane, věřím, mám vztah, toužím po vnitřní pravdivosti. Chci připravovat cestu, chci otevírat brány. A Ty mi v tom, prosím, pomáhej.