Vstupujeme opět do adventu. Je to doba práce na sobě. Doba radostného, ale i aktivního očekávání Ježíšova příchodu. Nejen toho příchodu o Vánocích. Jak nám připomíná zvláště tato neděle, připravujeme se také na Ježíšův příchod k poslednímu soudu, kde půjde o všechno.

Proč na sobě pracovat, proč znovu a ještě víc budovat kvalitu… To nám chci dnes připomenout velmi jednoduchým zamyšlením z knihy „Kolik váží sněhová vločka a jiné příběhy“. Nese název Podvedl sám sebe:

Ošidit se dá leccos. Naše modlitba, příprava na svátosti, duchovní četba, rodina, život s Bohem… Ale koho vlastně okrádáme?
Mladý tesař se oženil s dcerou stavebního podnikatele. Brzy nato se tchán rozhodl, že kariéru svého zetě podpoří. „Synku,“ pravil, „nechci, abys musel začínat od píky jako já. Chci, abys na mém pozemku postavil ten nejparádnější dům, jaký tohle město vidělo. Postav ho nejlíp, jak umíš, použij ten nejlepší materiál, ať je to opravdu něco. Až ho dokončíš, pře-dáš mi ho.“
„S tím bych mohl udělat terno,“ pomyslel si zeť. Pospíšil si, aby narychlo vztyčil barák, který by přežil alespoň dvě silnější vichřice. Uzavřel smlouvu s jakýmsi pode-zřelým obchodníkem a použil na stavbu podřadné dříví, střešní tašky, tvárnice i cement, ale všechno si účtoval jako nejlepší materiál. Zisk si oba podvodníci roz-dělili. Zakrátko zeť předal svému tchánovi klíče od novostavby.
„Je tam ten nejnovější a nejlepší materiál, jaký jsem chtěl?“ vyptával se tchán.
„Jistě, otče,“ odpověděl zeť.
„Je to ten nejfajnovější barák, co kdo kdy postavil, synku?“
„To se vsaď, otče.“
„Výborně, tak kde máš účet? A započítal sis slušný zisk?“
„No…, tady je,“ vypravil ze sebe zeť, „a jo, započítal.“
„Dobrá, napíšu ti šek. Máš s sebou smlouvu?“
Tchán vzal do ruky smlouvu a promluvil: „Vlastně jsem ti neřekl, proč jsem chtěl, aby ten dům byl co nejlepší. Chtěl jsem, aby to bylo něco zvláštního, co bych mohl dát tobě a své dceři z lásky. Na, vem si tu smlouvu a klíče. Ten dům je teď váš. Nastěhuj se do domu, který jsi postavil – pro sebe!“
Mladík se odplížil celý otřesený a zoufalý. Myslel si, že vydělá jmění na účet svého tchána, když použije horší materiál a stavbu všelijak ošidí, ale nakonec podvedl jen sám sebe.

A právě o tom je adventní (a vlastně i celoživotní) práce na sobě. Lze ji shrnout právě úvodními slovy tohoto vyprávění: Ošidit se dá leccos. Naše modlitba, příprava na svátosti, duchovní četba, rodina, život s Bohem… Ale koho vlastně okrádáme?