Slyšeli jsem 3 podobenství o návratu ztracených. Přidejme k nim teď čtvrté, které už není z Bible. Jsou to myšlenky P. Prokopa Siostrzonka – novodobé a velmi výstižné:

Nebeský Otec měl syny. Nejen dva – každý člověk je jeho dítětem. Jednomu z těch dětí se vedlo celkem slušně, ovšem „pečení holubi mu do úst nelétali“. Na svůj vezdejší chléb si musel tvrdě vydělávat. Pokud byl v domě svého Otce, musel se řídit jeho vůlí. Zřejmě by tady zůstal, ale někdo mu začal namlouvat, že je „frajer“, že by si mohl život zařídit pohodlněji. Chtěl být prostě nezávislý. A tak se jednou rozhodl odejít z Otcova domu. Možná o tom ani moc nepřemýšlel, ani o tom nikomu neřekl. Prostě odešel. Už se v Otcově domě neobjevil.
Chtěl zvětšit svůj majetek. Vsadil Sportku. A vyhrál. Měl úspěch. Začaly o něj mít zájem ženy. Jedna z nich dokonce opustila svého manžela a děti. Vedlo se mu dobře. A když veřejně prohlásil, že nechce mít nic společného s „domem Otce“, bylo mu nabídnuto vysoké postavení. Začala mu chutnat moc. Z vyšších míst mu občas „káplo“ něco na přilepšenou, ať už v penězích anebo v privilegiích. Nemohl to odmítnout. Čím dál více ho to vázalo…
Občas si vzpomněl na svůj původ, ale vrátit se mu zatím nechtělo. Dočkal se důchodu. A tehdy se vše změnilo:
Pochopil, že už je starý. Odešly ženy, odešli přátelé – každý za něčím novým. Ani z vyšších míst se už nikdo neozýval. Měl stále ještě svůj komfortní byt, ale ten se pro něj stal samotkou. Měl stále ještě své drahé auto, ale neměl za kým jet. Poznal, co je samota.
A tehdy jej napadla myšlenka: Co kdybych se vrátil do Otcova domu? Váhal. Ale ta samota byla tak tíživá! Touha po návratu byla neodbytná! Zkusil to. Na zpáteční cestě se několikrát zastavil a ptal se sebe sama, zda se v jeho životě, zda se ve starém člověku může ještě něco změnit. Z kufříku, který mu zůstal z „otcovského domu“, vyndal knihu – Písmo svaté. Jak je to dávno, co je naposledy otevřel? Listoval v něm, jako by na mapě hledal cestu zpátky. A našel: „…ve jménu Kristově vás prosíme: Smiřte se s Bohem…“
Uvědomil si, že tam, v domě Otcově, ho stále čekají. Když se po tolika letech vrátil zpět, Bůh mu vyběhl vstříc. Až se kvůli tomu pohoršil jeden horlivý farník, který tolik let sloužil Bohu a nikdy neporušil Boží přikázání. A teď se tady setkal s takovým… Otec oba vyzval ke smíření!

Připomíná vám to něco z vašeho okolí, či dokonce z vlastního života? Je to dobře. Světec je to totiž hříšník, který si to uvědomuje a chce s tím něco dělat!