Je to kontrast – to dnešní evangelium a první čtení: V evangeliu boháč, který už nemá kam svoje zásoby uložit a v 1. čtení se Kazatel ptá, co má člověk za všechno svoje namáhání – jenom starosti, trápení, ani v noci si jeho srdce neodpočine. Ta otázka během dějin už zaměstnala spoustu hlav: Proč je na světě tolik lidí, kteří mají všechno, kterým nic nechybí, kterým se všechno daří a proč je na světě tolik lidí, kteří jdou z problému do problému?

A je ještě palčivější otázka: Proč je ve světě tolik lidí dobrých, bytostně dobrých, kteří musejí tolik trpět a proč je ve světě tolik lidí zlých, bytostně zlých, kterým všecko „hraje do karet“, kterým se daří dobře? To bude téma dnešního našeho zamyšlení.

Je to otázka, kterou se zabývali nejenom prostí lidé, ale i „velké hlavy“ teologů, náboženských vzdělanců. Někteří teologové se tento rozpor snažili vysvětlovat tak, že paradoxně vycházeli z principu Boží spravedlnosti. Říkali: Bůh je nejvýš spravedlivý. Dobro odměňuje a zlo trestá. Problém je v tom, že nikdo není jenom dobrý a nikdo není jenom špatný. I hodně špatní, bytostně špatní lidé, mají své dobré stránky a minimálně aspoň tu a tam a zvláště pro svoji rodinu nebo pro svoje přátele něco dobrého dělají. A opačně: I hodně dobří, bytostně dobří lidé mají svoje chyby. A Bůh vidí do budoucna. Bůh třeba vidí, že někdo žije natolik špatně a zemře natolik špatně, že ho jednou nebude moci přijmout. Tak ho za nějaká ta vykonaná dobra odměňuje aspoň tady na zemi, ale to už je taky všecko – na věčnosti už nebude, co by odměnil. Tam už bude jenom trest za zlo. A naopak: Bůh třeba vidí, že někdo žije natolik dobře, že jej jednou bude moci přijmout a odměnit v plnosti na věčnosti. Ale ten člověk má i svoje chyby a nic nečistého do nebe nevejde. Tak ho Bůh tady na zemi „čistí“ skrze nemoci, nedostatek, neúspěch, křivdy.

Ve středu byl svátek svatého Ignáce – zakladatele řeholního společenství Tovaryšstva Ježíšova. Myslím, že právě z jeho života se vypravovalo: Ano, on chtěl i se svými spolubratry věrně stát na straně Boží. A když přicházely těžkosti, když se na jeho dílo útočilo, když jeho společenství procházelo různými zkouškami, tak Ignác byl klidný – cítil, že je to na dobré cestě. Ale když útoky a zkoušky přestávaly, tak začal mít o své dílo strach, jestli je to opravdu dílo Boží.

Co to Boží slovo dnešní neděle říká nám? Asi první věc, kterou bychom měli zkoumat je to, jak jsme na tom s kvalitou našeho života před Bohem: Jestli jsme opravdu pevně zakořeněni v poctivé snaze o život s Ježíšem a podle Ježíše. Je dobré nezkoumat to sami, ale pod vedením zpovědníka – kněze, který nás zná, kterému odkrýváme své nitro ve svátosti smíření, který nás vidí v souvislostech, který nás má „přečtené“. Totiž když se člověk zkoumá sám ze svého zúženého zorného úhlu, tak se velmi často stává, že čím víc je člověk „mimo“, tím víc si myslí, jak je dobrý a čím víc je člověk dobrý, tím víc si myslí, jak je hříšný. Tak to bývá. Tak zkoumat pod vedením zpovědníka.

No a pokud po poctivém zkoumání dojdeme k tomu, že jsme svými snahami a svým životem bytostně a poctivě – řečeno slovy sv. Ignáce – pod tím Kristovým praporem, a přesto přicházejí zkoušky, těžkosti, kříže, možná je to opravdu znamení, že Bůh nás čistí, aby nás jednou mohl přijmout.

A jestli zjistíme, že svým životem pod tím Kristovým praporem nejsme, jestli zjistíme, že žijeme zle, že žijeme v hříchu, že žijeme bez milosti posvěcující, bez Krista ve svém srdci, jestli zjistíme, že jsou podstatné a závažné věci, o které už ani nebojujeme, které jako samozřejmost vpouštíme do svého života a přesto uvidíme, že není problémů, že vše se daří, že všechno nám „hraje do karet“, pak by to mohla být závažná otázka do našich životů, jestli tak bohatě nás Ježíš za nějaká ta vykonaná dobra neodměňuje zde na zemi proto, že na věčnosti už nebude co odměnit.

Tak prosme dnes Ježíše, ať nám ukáže pravdu o nás, ať nám ukáže, jak na tom jsme, ať nám ukáže, co nám chce říct – třeba i tím, že přicházejí nebo přicházejí těžkosti a kříže.

A radostnou zvěstí ať je i to, že není všechno předem definitivně dáno. Bible ve svém kontextu jasně ukazuje, že upřímné obrácení a pokání umí změnit i to, co Bůh už rozhodl…