To je zase tak nádherné evangelium! Ježíš říká, že kdykoliv a s čímkoliv člověk za Bohem jako za svým Otcem může přijít – třeba o půlnoci.

Vzpomínal P. Vojtěch Kodet, jak na charismatické konferenci potkal jednoho svého známého, kterého se kdysi skrze modlitbu podařilo osvobodit od závislosti na kouření, a ten člověk šel se svojí ženou a kouřil. „Jak se máš?“ ptal se ho ten kněz. A žena na toho svého chlapa ukázala a povídala: „Potřeboval by zase tvoji modlitbu!“ Ten kněz říká: „Tak jestli chcete, můžeme se za to modlit.“ Ale ten člověk se nějak k tomu neměl a ten kněz se do jeho bytosti vlamovat nechtěl. Boží ironií bylo, že v těch tisících lidech, kteří se na charismatické konferenci scházejí, ten kněz potkal toho člověka 3x. Asi mu to bylo už dost blbý, tak tomu knězi říká: „Víš Vojto, nezlob se, ale já se toho kouření momentálně neumím vzdát.“ A ten kněz mu na to říká: „No dobře, ale můžeme se za to modlit!“

Proč něco ve svém životě před Bohem skrývat? A zvlášť pokud se jedná o citlivé věci, o věci, se kterými neumíme sami hnout, možná věci, pro které by se nám druzí i vysmáli, tím spíš je před Bohem otvírat. To je poselství dnešního úryvku evangelia: Kdykoliv, s čímkoliv mohu za svým Otcem přijít. On má řešení. On dává. To je veliká šance…