Myslím, že to byl papež Benedikt XVI., který kdysi řekl tuto myšlenku: Není nic krásnějšího, než znát Ježíše a dávat ho v čistém srdci dál.

My asi tak nějak cítíme, že se to týká kněží. Kněží na prvém místě. Ale evangelium nám dnes ukazuje, že se to týká všech. Ježíš ustanovil nejenom těch 12 apoštolů, kteří byli vlastně prvními biskupy, ale ustanovil ještě jiných 72 učedníků, které poslal před sebou všude tam, kam on sám chtěl přijít, aby mu tam nějak připravili cestu. Četl jsem takový zajímavý výklad, že když Ježíš ustanovil těch 12 apoštolů, tak evangelia uvádějí i jejich jména. Když ustanovil těch dalších 72 učedníků, evangelia jejich jména neuvádějí. Tam si má každý dosadit to svoje jméno. Je to úkol i pro mě: Jít a připravovat Ježíšovi cestu, kam on sám chce přijít.

Jak to dělat? Jak to dělají kněží, to víme. Ale jak to dělat jako ne-kněz, jako laik? Příkladů je mnoho. A nemusíme pro ně chodit daleko. Je tady v naší farnosti v Kyjovicích Domov důchodců. Jsou tam i věřící sestry, které se velice hezky i duchovně o ty staré lidi starají: Když přijde někdo nový, zeptají se, jestli je věřící, jestli chodil do kostela, ke svátostem, dají mu vědět, že tam chodí pan farář, nabídnou, jestli taky nechtějí ke sv. zpovědi a ke sv. přijímání. Ale výsledek je taky ten, že asi necelá polovina obyvatel toho Domova žije s Ježíšem a přistupuje ke svátostem. To se málokde vidí – nebo spíš asi nevidí!

Nebo ve farnostech, kde má kněz nemocnici, jsou někdy i ochotní farníci, kteří projdou pokoje, oznámí, že v nemocnici bude pan farář, že tam třeba někde ve společenské místnosti bude mše svatá, že kněz pak navštíví na pokojích nemocné, kteří o to projeví zájem. A kněz přijde do nemocnice a má připraveno: Vyzpovídá, podá sv. přijímání, udělí svátost nemocných… To je veliká pomoc!

Udělal jsem taky kdysi krásnou zkušenost: Měl jsem mnoho biřmovanců – kolem stovky. Těžko se v tom počtu připravovali. Ale našli se mezi farníky ochotní dospělí, kteří pak vedli tyto skupinky biřmovanců v přípravě. A když potom ti mladí svátost biřmování přijali, tak zase z nich se zformovali další, kteří mi pomáhali podobně s přípravou dětí na 1. svaté přijímání. To byla taky veliká pomoc.

Když farníci knězi pomohou s přípravou táborů, akcí pro děti – i to je důležitá služba. Na první pohled možná výsledek bude „jenom“ ten, že ty děti prožijí něco hezkého, budou se v té partě cítit dobře. Ale to není „jenom“! Právě proto, že ty děti se někde cítí dobře, a proto přicházejí, právě proto kolik je to zrníček dobra, které mohou být zasety do jejich duší! Právě proto, že ty děti se někde cítí dobře, jak jim to může pomoci překonat různá nesnadná období, kdy se mnozí jiní dostávají na „tenký led“.

Ježíš říká, že žeň je hojná, ale dělníků málo. Víme, že svět řeší opačný problém: Práce je málo, nezaměstnaných hodně. To nám v církvi nehrozí. Na té Pánově žni je a bude pro každého práce dost. Žeň je hojná, ale dělníků málo. Mohli bychom v jistém smyslu slova říct, že věřících je dost, ale dělníků je mezi nimi málo. Jen katolíků je více než 1 miliarda a 200 milionů. To je dost. Kdyby všichni byli skutečně dělníky na té Pánově žni, jak jinak by církev musela vypadat!

Snad ještě u toho slova „dělník“ bych se rád zastavil. Víme, že dělníkům se na pracovišti počítají hodiny, odchody, příchody, přesčasy, prostoje, absence. Může nás to vést k otázce: Jak vypadá ta moje každodenní směna na Ježíšově pracovišti? Můžeme se nad tím zamyslet a může to být pro nás i výzvou…