Vzpomínám na pana faráře v mé rodné farnosti, v jehož blízkosti jsem vyrůstal a v jehož blízkosti se začínal budovat můj vztah s Ježíšem. Když se tento pan farář v různých a různých podobách setkával s lidskou člověčinou, s chybami lidí mimo církev, ale i s chybami v církvi, s chybami lidí věřících, napůl v legraci napůl vážně říkával: „Má to ale Pán Bůh čeládku!“

Můžeme vnímat v evangeliích, že ani Ježíš to neměl s lidmi jednoduché, dokonce ani s těmi nejbližším – s apoštoly, kteří byli vlastně prvními biskupy. Neměl to s nimi Ježíš jednoduché!

I v tom dnešním úryvku evangelia vidíme Jakuba a Jana, jak jdou připravit Ježíšovi nocleh a když Ježíš není těmi Samaritány přijat, tak reagují úplně cholericky: „Tak co, Ježíši? Oheň z nebe na ně!“ A Ježíš jim musí říct: „Hoši, takhle ne!“

Nebo i ti apoštolové, kteří měli včera svátek – Petr a Pavel: Kolik se Ježíš s Petrem natrápil! Mě velice oslovuje ta pasáž evangelia, kde Ježíš Petrovi říká: „Ty jsi Petr – Skála a na té skále založím svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.“ Ježíš věděl věci budoucí. Ježíš věděl, jak to s Petrem bude. On mu klidně mohl říct: Petře, ty jsi úplně nezralý člověk, ty mi budeš klást různé zbytečné a hloupé otázky, ty mě budeš odrazovat od mého vykupitelského díla, ty v Getsemanské zahradě usneš, ty mě třikrát zapřeš!“ Ježíš mu nic takového neříká. On mu říká: „Ty jsi Skála!“ Petr nebyl skálou ze sebe. Ze sebe byl hliněnou nádobou. Tu skálu z něho dělal Ježíš. On ho zpevňoval. Nenarodil se Petr svatým, měl s ním Ježíš problémy, ale nakonec Petr uzrál do velikých kvalit – až k mučednictví.

Podobně apoštol Pavel: Když se v jednom ze svých listů ohlížel na svůj život před obrácením, musel vyznat: „Já jsem byl násilník, pronásledovatel, rouhač, ale Boží milostí jsem to, co jsem a jeho milost nebyla ve mně marná.“ Boží milost ho zpevňovala. Nenarodil se svatým, ale ke svatosti uzrál.

Jiný příklad: Natanael leží pod fíkovníkem a teď mu přicházejí říct, že našli Mesiáše. Je to Ježíš z Nazareta. Natanael – to byl opak oněch „synů hromu“. To byl možná melancholik, pesimista: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?!“ Ježíš mu klidně mohl říct: „No, s tebou to vytrhnu!“ Ale Ježíš mu nic takového neříká. Když se s ním pak Ježíš setká, říká: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti!“ Měl s ním Ježíš problém, ale i Natanael uzrál.

Další příklad: Jakub a Jan přicházejí z maminkou, aby si to u Ježíše „podmázli“: „Víš, Pane, jeden po pravici, druhý po levici, tak nějak by nám to v tvém království vyhovovalo.“ A i jim Ježíš říká: „Hoši, takhle ne!“ A zatímco ti dva chtěli předběhnout ostatní, tak ti ostatní, když se to dovídají, jsou na ty dva rozmrzelí. Vidíme, jak byli všichni nedokonalí. Kolik práce s nimi Ježíš měl!

Další příklad: Ježíš předpovídá své utrpení, předpovídá, že bude zabit a apoštolové v té chvíli řeší veliký problém: „Který z nás je asi největší?“ Taková hloupá člověčina!

V Getsemanské zahradě: Tři neprivilegovanější apoštolové, kteří měli s Ježíšem nést jeho smrtelnou úzkost, kteří ho měli podporovat modlitbou – všichni usnuli. A na Golgotu došel ze dvanácti jenom jeden.

Neměl to Ježíš ani s apoštoly jednoduché. Ano, byl tam i Jidáš. I to je možnost. Ale ti ostatní: Měl s nimi Ježíš problémy, nenarodili se svatými, ale uzráli ve svaté, v lidi obrovské kvality.

Jestli i my cítíme: „Ano, Ježíši, i se mnou máš problémy“, tak to je poselství celého kontextu evangelia: Ani mě Ježíš neodepisuje. I mně Ježíš říká: „Nenarodil ses svatým? Ale můžeš uzrát. Ty na tom budeš pracovat a já sám tě budu zpevňovat, já sám budu z hliněné nádoby tvořit skálu.“

Ježíš nám dává naději, dává nám důvěru. Jak s nimi naložíme, to už bude na každém z nás…