Evangelium dnešního svátku nás uvádí do velkého divu: Ježíš z několika chlebů a rybiček nasytil několikatisícový zástup. To byl ovšem jenom předobraz divu ještě většího, kdy Ježíš dal lidem do rukou svoje Tělo a Krev a sytí jimi 2000 let miliony a miliardy věřících.

Už minulou neděli jsem zmínil, že kdysi svátek Božího Těla byl spojen – a mnohde ještě i dnes je spojen – s eucharistickým průvodem po obci, po městě. Řekl jsem, že si nemyslím, že právě tento způsob oslavy svátku Božího Těla je to, co Ježíš v souvislosti s tímto svátkem od nás na prvém místě čeká.

V žádném případě nechci průvody s Eucharistií shazovat. Sám jsem jich i jako kněz zažil dost. A mnohdy byly skutečně velmi a velmi důstojné. Ale vracím se k otázce, jestli tento způsob zbožnosti je skutečně to, co Ježíš od nás na prvém místě čeká. Ježíš při poslední večeři neřekl: „Vezměte a uctívejte!“ On řekl: „Vezměte a jezte!“ To je vlastně jeho poslední vůle, jeho závěť. Po těch slovech poslední večeře následovala skutečně už jenom cesta do Getseman a na kříž. To je Ježíšova závěť! To bychom měli brát velice vážně.

Jak vlastně vznikly ty průvody Božího Těla? Udělejme malý exkurz do historie: Někdy koncem 1. tisíciletí v lidech narůstalo čím dál víc vědomí rozdílnosti mezi člověkem a Bohem: Kdo jsem já a kdo je Bůh? A toto vědomí narostlo až do určitého extrému, že se lidé skoro vůbec neodvažovali chodit ke svatému přijímání. Pozornost lidí se soustředila na pouhé pozorování Eucharistie a na klanění. Ve 14. století byl v celé církvi zaveden svátek Božího Těla. Jeho součástí se staly průvody: Nejsvětější svátost tak mohli alespoň jednou za rok vidět zblízka i ti, kterým se to pro množství přítomných nepodařilo v kostele. To byla tehdy výzva přítomnosti.

Dneska je situace ale podstatně jiná: Eucharistie není lidem odmítána, naopak jsme vyzýváni k častému dobrému přijímání Ježíšova Těla a jeho Krve. I děti jsou zvány. Dneska se těžko někde ve světě najdou zástupy věřících, kteří by rok museli čekat, aby zblízka viděli Eucharistii a mohli se jí poklonit. Výzva přítomnosti je dneska jiná, než byla ve 14. století. Přiznejme si, že nazdobit oltáříčky, natrhat kytičky a sehnat dechovku a družičky je pro spoustu lidí podstatně snadnější, než vykonat si dobrou svátost smíření a připravit Ježíši oltář ve svém srdci. Ale to je právě ta výzva přítomnosti.

A tak chci moc poděkovat všem, kteří jste přijali moji výzvu a před dnešním svátkem jste si vykonali svátost smíření a dnes Pána Ježíše ve svaté Hostii přijmete. Vy se stanete živým oltářem nebo živou monstrancí, která Ježíše ponese do světa.

Ať je to pro nás všechny výzva i do dalších let. Ježíš neřekl: „Vezměte a uctívejte!“ Řekl: „Vezměte a jezte!“ Je to jeho závěť…