Už potřetí se spolu scházíme k oslavě Nejsvětější Trojice – Boha, který se nám zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý. A můžeme zase tak nějak dál rozvíjet myšlenky, nad kterými jsme o tomto svátku uvažovali v předcházejících letech.

Před 2 roky jsme si říkali: Není to proti rozumu věřit, že je jeden Bůh ve třech osobách: Tak jako je trojlístek – jedna rostlina se třemi listy, tak jako existuje trojí skupenství vody – jedna voda v podobě ledu, tekuté vody nebo páry, tak my křesťané věříme, že je jeden Bůh ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý.

Před rokem jsme si říkali: Žasnout nad Nejsvětější Trojicí, nad tím, jak to je mezi jednotlivými osobami – na to budeme mít celou věčnost. Zatím můžeme žasnout nad velikostí Boha jako takového, jak jej poznáváme z přírody, z vesmíru, z toho, co uvedl v bytí a co udržuje v bytí.

No a dnes pojďme zase kousíček dál. Zkusme přijmout, že my můžeme nad Bohem a jeho velikostí nejenom žasnout, ale že můžeme také do toho Božího silového pole vstupovat, že můžeme z Boží velikosti, z Boží síly, z Boží moci čerpat a žít. Různými způsoby: skrze křest, skrze ostatní svátosti, skrze mši svatou, skrze modlitbu.

Chci tady vzpomenout kněze slovenského původu, který už asi 20 let působí jako misionář na Ukrajině – v kraji nesmírně chudém, drsném, obklopený i spoustou lidí, kteří jeho dílu nepřejí, kteří mu „hážou klacky pod nohy“. Tam se dějí věci nevídané. Tenhle kněz tam v tom chudobném kraji za těch asi 20 let postavil několik desítek kostelů, obnovil několik desítek katolických farností. Ale nestaví jenom kostely! Jeho misie je zápas o zachování lidské důstojnosti těch, kteří jsou kolem něj. Ve spolupráci s ostravsko-opavskou Charitou založil projekt Adopce na dálku: Pro ty nejchudší děti shání prostředky na živobytí, na školy, na studium, na pomůcky, na léčení, atd. Za ty roky našel pro stovky (možná pro tisíce) dětí adoptivní rodiče, kteří tyto nejchudší děti finančně vydržují. Pak rozjel projekt Důstojný život pro seniory a handicapované, byl zprovozněn Domov pokojného stáří v Usť Čorné, atd. Před třemi lety se ze Zakarpatské Ukrajiny přesunul zase dál na východ – založit novou misii, nový začátek.

Když se ho už před lety v jednom pořadu na veřejnoprávní stanici českého rádia ptali, kde k těmto věcem, k tomu zápřahu bere energii, tak on řekl velice jasně: „Před svatostánkem!“ On říkal, že každý týden 1x v týdnu konají noční adorace. Říkal, že on kolikrát do těch adorací vstupuje zbitý jak pes, ale odchází z nich, jako měl vzlétnout. Tenhle kněz jednoznačně na základě faktů, na základě osobních zkušeností s Bohem vydává svědectví o tom, co to znamená, když člověk uznává Boží Majestát, když se člověk před tímto Majestátem zřítí na kolena, když člověk vědomě, dobrovolně vstupuje do tohoto Božího silového pole. Pak se začnou dít i věci rozumem nevysvětlitelné.

A to je pozvání i pro nás: Když my uznáme Boží majestát, když my se před tímto Majestátem zřítíme na kolena, když my budeme vstupovat do toho Božího silového pole, čím víc tak budeme činit, tím víc se i v našich životech budou dít veliké věci, i věci rozumem nepochopitelné. To je výzva…