Prožíváme to, na co jsme se 40 dní doby postní připravovali. Položil bych důraz na to slovo „prožíváme“. Velikonoce nejsou jen připomínkou toho, co kdysi Ježíš prožil, ale jsou něčím, co my jsme pozváni prožít. My jsme pozváni prožít tu radost Velikonoc.
Možná, že po té čtyřicetidenní práci na sobě, pokud jsme ji brali opravdu vážně, i my teď prožíváme radost z jakýchsi malých nebo možná i velkých osobních vzkříšení, radost ze všeho, v čem jsme se pohnuli kupředu, v čem jsme se překonali, překročili sami sebe, radost ze všeho, co nás v postní době přiblížilo Pánu Ježíši. To je radost!

Ale dnešní naše radost má kořeny daleko daleko hlubší. Tím nejhlubším kořenem naší radosti není skořápka zvyků, připomínek, pobožností, obřadů – byť hezkých a hlubokých. Tím nejhlubším kořenem naší radosti je ŽIVÝ JEŽÍŠ. Ten, který zemřel a vstal z mrtvých, ten, který je přítomný všude tam, kam ho pozveme.

Když náš emeritní papež Benedikt končil svoji veřejnou službu papeže, tak na poslední generální audienci řekl tato slova: „Po osmi letech mohu říci, že Pán mne opravdu vedl, byl mi nablízku a denně jsem mohl vnímat Jeho přítomnost. Byl to úsek cesty církve obsahující chvíle radosti a světla, ale také nesnadné momenty. Cítil jsem se jako svatý Petr s apoštoly v loďce na Galilejském jezeře. Pán nám daroval mnoho slunečných dnů a jemného vánku, dny bohatých úlovků. Byly také chvíle rozbouřených vod a protivětru, jak tomu bývá v dějinách církve, kdy se zdá, že Pán spí. Vždy jsem ale věděl, že v této loďce je Pán, a vždycky jsem věděl, že loďka církve není moje, není naše, nýbrž Jeho. A Pán ji nenechá klesnout ke dnu. Vede ji zajisté prostřednictvím lidí, které vybral, protože tak tomu chtěl. Toto byla a je jistota, kterou nic nemůže zatemnit. A proto je dnes mé srdce naplněno vděčností k Bohu, protože nikdy neodňal církvi ani mně svoji útěchu, světlo a lásku.“

Tak to je živý Ježíš v té lodičce církve. Nemusíme se o církev bát. A nemusíme se bát ani o sebe ani o naše drahé, pokud je živý Ježíš, Ježíš vzkříšený, Ježíš v Eucharistii v lodičce našich životů. Náš papež František o Květné neděli řekl tato nádherná slova:

„Nenechte se pohltit sklíčeností. Naše radost se nerodí z toho, že vlastníme spoustu věcí, ale rodí se z toho, že jsme se setkali s Ježíšem, který je mezi námi. Rodí se z poznání, že s ním nejsme nikdy sami, ani v těch nejtěžších chvílích, kdy na životní cestě potkáváme problémy a překážky, které se zdají nepřekonatelné, a je jich mnoho!“

Proto jsme tolik vybízeni, abychom právě a zvláště na Velikonoce přijali svátost smíření a Ježíše v Eucharistii, aby živý Ježíš v našem srdci byl tou největší jistotou našich životů, tím nejhlubším kořenem naší radosti.

Tak to je moje velikonoční přání: Ať tu radost – radost živého Ježíše v našich životech – máme, ať ji srdcem prožijeme, ať ji nikdy neztratíme, ať ji máme nejenom o Velikonocích, ale každý den našeho života, ať je v tom našem životě dnes a denně živý Pán jako ta největší naše jistota, jako ta největší naše radost.

A jestli i o těchto Velikonocích někteří z nás zůstali živému Ježíši, Ježíši v Eucharistii uzavření, tak moc přeji, ať právě o těchto Velikonocích živý Ježíš i v těchto srdcích probudí touhu nejít tímto životem sám, nejít tímto životem jen svými silami, ať probudí tu touhu: Živý Ježíši, já tě potřebuji. Ať živý Ježíš projde i dnes a právě dnes přes všechny zavřené dveře a zvěstuje to svoje veliké „Pokoj vám, pokoj tobě!“