Dnešní evangelium je pokračováním evangelia minulé neděle: Ježíš ve svém rodném Nazaretě čte v synagoze úryvek z knihy proroka Izaiáše: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil za¬jatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.“ Ježíš ta slova vztahuje na sebe. Židé mu přisvědčují, diví se milým slovům z jeho úst, čekají, že teď tam bude nějak pro ně. A Ježíš jim na rovinu říká, že on ale nebude jenom pro ně, že tak, jako starozákonní Eliáš a Elizeus byli posláni nejenom pro židy, tak i on – Ježíš – je nejenom pro židy. A už vůbec ne jenom pro ty doma. Je pro všechny. Dokonce i pro ty, kterými oni pohrdají. A to je kámen úrazu: Pryč s ním! A nestačí ho vyhnat! Rovnou ho srazit s hory! Ale ještě nepřišla jeho hodina.

Zůstaňme u té myšlenky, že Ježíš je tady pro všechny – i pro nás, aby nám hlásal radostnou zvěst, aby nás osvobozoval, uzdravoval, aby zdeptané a spoutané propouštěl na svobodu.

My jsme před dvěma týdny uvažovali nad strachem z Boha, nad strachem, že Bůh nám může něco vzít. A dospěli jsme k závěru, že když Bůh člověku něco bere, tak jenom proto, že jsou to nějaké pseudohodnoty nebo proto, že chce dát člověku něco většího, vzácnějšího. Dospěli jsme k závěru, že Bůh nám neublíží. Zůstává ještě otázka, proč dobrý Bůh nechává člověka trpět. Velmi výstižně o tom pojednává P. Elias Vella v knížce Uzdrav mě:

Je potřeba vzít v úva¬hu, že většina bolestí a utrpení nepochází od Boha, ale je důsledkem našeho hříchu, hříchu druhých lidí ne¬bo okolností. Dob¬rý Bůh se však vždy snaží, aby z našeho utrpení vyply¬nulo i něco dobrého. Ze zla tak může vzniknout dobro.

(Tady bych dal malou vsuvku: Kolik dobra vzniklo třeba z Ježíšovy bolestné smrti na kříži! To, že ho tam přibili, to bylo zlo! Ale Bůh to obrátil v dobro: Ježíš nám tak otevřel ráj! Nebo když starozákonní Josef byl svými bratry prodán do otroctví do Egypta: To bylo špatně! To bylo zlo! Bůh to zlo nechtěl! Bůh s tím zlem nemohl souhlasit! Ovšem respektuje svobodu člověka. Ale také umí jed hříchu proměnit v uzdravující lék: Josef nakonec celé národy zachránil před hladem. Pojďme dál s Eliasem Vellou:)

Kdo by mohl změřit všechno dobro, jehož zdrojem se stalo utrpení otce Pia z Pietrelciny? Kdo si dokᬞe představit, kolik dobra vzešlo z muk, která v koncentračním táboře v Osvětimi vytrpěl svatý Maxmilián Maria Kolbe, když se jako mučedník lásky nabídl, že zemře místo otce rodiny? V těchto i v mnoha dalších případech se utrpení stává prostředkem vykoupe¬ní: Vychází z něj síla milosti a dopadá na mnoho dal¬ších lidí.

Je snadné se zeptat, proč nás Bůh nechává trpět. Odpověď už tak snadná není, vysvětlit utrpení vlast¬ně nedokážeme. Existuje ale řešení, a tím je vědomí, že Ježíš trpí s námi.

Představte si matku, které lékař oznámí, že její syn musí do nemocnice. Není v jejích silách synovi vy¬světlit, že je to pro jeho dobro. Trpí, když slyší jeho pláč a nářek, že nechce nikam jít, ale i když sama prolévá slzy, musí se vzmužit a poslat ho tam. Nechá ho trpět ne proto, že by se snad o něj nestarala, ale právě proto, že ho miluje. Trpí společně s ním, ale ví, že to¬to utrpení ho „vykoupí a spasí“.

Právě tak jedná Bůh v případě mého utrpení: Buď mě uzdraví, nebo pláče se mnou. Měli bychom tedy jednat podle vzoru Krista: „Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ „Pomoz mi, Pane, abych přijal plán, který se mnou máš. Vím, že je to plán nejlepší.“

Někdy jsou lidé zklamaní, že žijí s Bohem a musí trpět, že se modlí a Bůh jakoby neslyší a dopouští kříže. Zakončil bych toto naše zamyšlení jednou hezkou myšlenkou, která se mi dostala do rukou: Modlíte-li se k Bohu, musíte být ochotni přijmout i daleko větší dar, než je ten, o který jste žádali. Není všechno dobré, co my za dobré považujeme a co si chceme vymodlit, a není všechno zlé, čeho se chceme vyvarovat. Bůh vidí dál…