Spolu s Učící se církví máme o dnešním svátku Svaté Rodiny uvažovat na darem dítěte, nad manželskou plodností, nad zodpovědným rodičovstvím. Můžeme tuto otázku nahlížet z různých zorných úhlů. Můžeme se bavit o potratech, kterých jen v naší zemi bylo za posledních 55 let provedeno asi 3.200.000, můžeme se bavit o moderní problematice umělého oplodnění, kdy kvůli jednomu novému životu zahyne průměrně 9 dalších. Můžeme se bavit o zodpovědném rodičovství, kdy státní zákony povolují umělé oplodnění provádět ženám do 49 let. Děti přece jenom mají nejen právo se narodit, ale být i svými rodiči vychovány. Můžeme se bavit o rizicích antikoncepce, o zdravotních důsledcích hormonální antikoncepce, o prostředcích, které bývají mylně označovány jako antikoncepční, zatímco jsou to prostředky potratové. Můžeme se bavit o přirozených metodách plánování rodičovství. Nepřeberné množství témat. Některá bych více rozebral ve farním časopise, až budeme někdy v budoucnu rozebírat Desatero. Zamýšlím také na web farnosti dát nějaké odkazy na stránky, které mohou tuto problematiku odborně a zodpovědně rozebrat.

V této promluvě se ale chci zaměřit na jednu jedinou věc. Chci se s vámi zamyslet nad darem dítěte pro společnost. Chci vám na toto téma přečíst zamyšlení, které bylo před 4 roky otištěné v diecézním časopise OKNO. Čísla a detaily se mohou dnes malinko lišit, ale podstata zůstává:

Zaujal mě v novinách titulek s názvem „Zoufalé restaurace: Právě teď chybí tisíce číšníků!“ A vida, je to tady, říkám si. Není dost zubařů, lékařů v nemocnicích a brzy budou na odděleních chybět i zdravotní sestry. A světe, div se. Dokonce nás nemá kdo obsluhovat v restauracích! Buď je zbytečně moc restaurací, anebo prostě nejsou lidi. „Podle nabídky volných míst Úřadu práce hledají zaměstnavatelé nyní 2791 číšníků, kuchařů a servírek. A to je jen zlomek, spousta majitelů hospod to totiž řeší jiným způsobem. Třeba inzerátem vylepeným na dveřích…,“ píše se dál v článku, který vidí důvod nedostatku pracovních sil v jejich migraci do jiných zemí Evropy. Prostě tam, kde platí víc.

Nevěřím tomu, že všichni, kteří by mohli zastávat nejrůznější nedostatkové profese, odešli za prací do zahraničí. Spíše mě v souvislosti s výročím 50 let od legalizace potratů v této zemi napadá, zda se právě takto neprojevuje ovoce vyvražďovací politiky. Při nahlédnutí do statistik, které k potratovosti eviduje Český statistický úřad, jde mráz po zádech. Od roku 1958 do roku 2007 bylo v České republice uměle přerušeno – rozumějme však definitivně ukončeno – těhotenství u více než tří milionů žen a dívek. Nejvíce se potratáři „snažili“ v letech 1985-89. V tuto dobu bylo každý rok průměrně ukončeno interrupcí více než 100 tisíc těhotenství.
Nejhorším byl z pohledu potratů rok 1988. Tehdy připadal na jeden porod jeden potrat. Dvacetiletých mladíků a slečen bychom bez interrupčního zákona na ulici mohli potkávat o polovinu více než dnes. Nenarozené děti z osmdesátých let minulého století by měly pětadvacet až třicet let. Mnohé z nich by mohly operovat, plombovat zuby nebo servírovat kafe v naší oblíbené kavárničce. A také mohly již mít dnes vlastní děti. Nic z toho však není, protože zákon z roku 1957 umožnil, aby je jejich rodiče beztrestně sprovodili ze světa.

Veřejně se dneska v médiích mluví o tom, že naše populace stárne, že bude spousta důchodců a nebudou mladí, kteří by na ně pracovali. Děti jsou darem. Náročným darem. Ale darem. Pro rodinu i pro společnost.

Tak prosme za naše rodiny i za naši společnost, aby děti byly znovu vnímány jako dar. Ony totiž opravdu darem jsou.