Blahoslavená, která jsi uvěřila… I my prožíváme Rok víry a je přáním našeho otce biskupa, abychom zvláště v tomto roce svoji víru prohloubili, a to i po rozumové stránce.

Je to určité napětí, které se v dějinách někdy v církvi objevovalo, a které je do určité míry někdy přítomné i v dnešní době: Co je víc? Rozumové nebo zkušenostní poznání Boha? Poznávat Boha cestami rozumu nebo cestami zkušeností s Bohem? Odpověď je velmi jednoduchá: Jako vlaštovka potřebuje k letu dvě křídla, tak i pro nás křesťany je důležité obojí: Poznávat Boha svým rozumem a zakoušet ho ve svém životě. Je tomu podobně, jako když jsou dva zamilovaní lidé: Touží se o tom druhém co nejvíc dovědět – jaký je, čím žije, ale touží také zakoušet jeho blízkost, jeho lásku… I my křesťané, pokud jsme zamilovaní do Boha, měli bychom toužit poznávat ho svým rozumem a zakoušet ho ve svém životě.

Začal bych tím druhým. Právě v tomto týdnu jsme si s mými rodiči tak nějak znovu uvědomili, kolik to bylo třeba jen letos v té naší rodině Božích obdarování. Stejně tak se zaujetím naslouchám vašim zkušenostem s Božím působením ve vašich životech. Někdy se mi nad nimi tají dech. A je krásné, když ta zkušenost zazní nejen od lidí zralého věku, ale třeba i od někoho z puberťáků, mládežníků. Ale každý tu zkušenost nemá! Někteří ji nemají, protože jsou teprve začátečníci, někteří tu zkušenost nemají proto, že jim ji třeba Bůh zatím nedal, někteří ji nemají proto, že se Bohu zatím neotevřeli, někteří možná Boží působení ve svém životě berou jako samozřejmost a ani ho nevnímají. Tam je pak o to důležitější poznávat Boha i svým rozumem.

Chci se s vámi rozdělit o jednu zkušenost z tohoto školního roku. U čtvrťáků jsme na začátku školního roku opakovali život Pána Ježíše. Jeden desetiletý synek, který má o Bibli znalosti, jaké nemají ani mnozí dospělí, najednou povídá: „No jo, my se učíme o životě Pána Ježíše, o tom, co dělal, o tom, co učil, ale co když to všechno je blbost? Co když žádný Ježíš tady na zemi nikdy ani nežil a lidé si to pouze vymysleli?“ V tu chvíli mi byla jasná jedna věc: Ten chlapec zná perfektně obsah evangelií, ale neumí si vysvětlit, že to všechno má reálný základ. Po nějaké době ten chlapec povídá: „Když já nemám s Bohem žádnou zkušenost! Já bych to chtěl prožít, že Bůh funguje!“ Tak jsem mu na to říkal: „Víš, já si tak úplně nemyslím, že Bůh ve tvém životě nepůsobí. On působí, ale možná to zatím nevnímáš!“ Koneckonců i já jsem si velké Boží působení v mém životě začal uvědomovat až někdy v dospělosti, s odstupem let. Ale Bůh působil velké věci v mém životě už daleko dřív! Tak jsem mu říkal: „Jestli to vnímáš pro svůj život jako opravdu důležité, tak se za to modli! Pros Boha, ať ti tu zkušenost se svým působením dá!“ V souvislosti s otázkou toho chlapce „Co když je to všechno blbost, co když žádný Ježíš tady na zemi nikdy nežil?“ jsme si na toto téma vyprávěli s celou třídou. Řekl jsem dětem a říkám to dnes nám všem: To, že Ježíš před dvěma tisíci lety zde na zemi skutečně žil, to dnes už není jen otázka víry. To je věc podložená historickou vědou, je to věc podložená archeologií. Když to děti slyší, tak se někdy ptají: „Co se ve vykopávkách našlo? Ježíšova kostra?“ Tak jim říkávám: „Tož to asi ne, když Ježíš vstal z mrtvých a i se svým tělem se vrátil zpět ke svému Otci!“ Byly ale nalezeny zlomky spisů z té doby před asi dvěma tisíci lety, které jasně dosvědčují, že Ježíš zde skutečně žil. Kdyby to byly pouze křesťanské spisy, to by ještě nemusel být důkaz. To by někdo mohl napadnout s tím, že křesťané si něco vymysleli, a tak o tom psali. Byly ale nalezeny také zlomky spisů Ježíšových nepřátel – židů a pohanů. Z židů můžeme jmenovat třeba židovského historika Josefa Flavia, z pohanů pak např. římské dějepisce Plinia, Tacita a Seutonia. Můžeme říct, že vlastně nepřátele Ježíšovi nám prokázali velikou službu, když Ježíšovu existenci na této zemi zachytili i ve svých spisech. Život Ježíše Krista na této zemi je dosvědčen tak, jako život málokteré osoby z doby před dvěma tisíci lety.

Ježíšova existence na této zemi je jistá a i mnozí lidé, kteří jinak s Ježíšem nežijí, dnes uznávají: Ano, Ježíš na této zemi před dvěma tisíci lety opravdu žil.

Ať toto zamyšlení je také příspěvkem v dobrému prožití Vánoc. O Vánocích neslavíme pohádku, legendu či vánoční příběh. Slavíme realitu Ježíšova příchodu na tuto zem. Realitu, která je podložena fakty.

A tak na závěr tváří v tvář blížícím se Vánocům i tváří v tvář dnešnímu našemu zamyšlení položme si několik otázek:

Uvěřím zítra večer při pohledu na malé Dítě v jeslích, že Bůh tak miloval mne, že dal svého jediného Syna?

Uvěřím Slovu, které pro mne a pro mou spásu skrze Ducha svatého přijalo tělo z Marie Panny a stalo se člověkem?

Uvěřím, že Ježíš, vtělený Boží Syn, chce i mne obdarovat pokojem a radostí?

Uvěřím???