Milovaní bratři a sestry v Kristu,

je první neděle adventní a my opět začínáme nový liturgický rok a tedy další rok spásy, ve kterém si budeme znovu připomínat jednotlivé etapy vstupování Boha do našich lidských dějin. „Mnohokrát a mnoha způsoby promlouval Bůh k našim předkům skrze proroky, v této však poslední době k nám promluvil skrze svého Syna“ (list Židům). Chce k nám promlouvat i v naší době, a proto je třeba opravdu dobře naslouchat, co říká Duch církevním obcím (srv. Kniha Zjevení sv. Jana).

Tento rok nás chce oslovit jednak vyhlášeným Rokem víry, který už prožíváme, ale také historickou připomínkou 1150 let od příchodu svatých Cyrila a Metoděje. Nejen, že hlásali z pověření církve – tedy samotného Ježíše – našim předkům obsah víry, ale také je učili, jak správně žít. A to je odkaz, který nemůžeme přehlédnout. Výchova ve víře znamená samozřejmě i výchovu k správnému vztahu člověka k samotnému Bohu a také k bližnímu.  Připomeňme si jen otázku, kterou jste slyšeli při křtu Vašich dětí: chcete dítě vychovávat ve víře a budete ho učit milovat Boha a bližního, jak nám to Pán Ježíš přikázal? Ano, láska je ten správný vztah k Bohu, svému Stvořiteli a Otci. Láska se chce ale také sdělovat. Bůh nás miluje nekonečně a svůj vztah k nám vyjádřil tím, že dal svého jednorozeného Syna pro nás a pro naši spásu. A jak projevujeme svůj vztah k Bohu my? Jistě že modlitbou, jistě také zachováváním jeho přikázání, ale také a především tím, že přijímáme jeho dary. Ptáte se, jaké? Odpověď je celkem jednoduchá: dává nám své Slovo, které zapsali z vnuknutí Ducha svatého jednak proroci a další pisatelé Starého Zákona, a pak především apoštolově, kteří nám zapsali přímá slova Pána Ježíše. A samozřejmě, že takovými stálými dary jsou svátosti, skrze které nám prostřednictvím církve sděluje svou lásku a dává velkou sílu, abychom dobře prožili svůj život. A tím největším darem je bezesporu ona svátost, kterou nazýváme Nejsvětější svátostí – svátost eucharistie. Poslední fáze přípravy na cyrilometodějské jubileum má být nesena právě touto svátostí.

Rád bych Vás tedy, bratři a sestry, hned na počátku tohoto liturgického roku povzbudil k živému vztahu k Pánu Ježíši, přítomnému v této svátosti, abyste ve chvílích, kdy Ho přijímáte, prožívali skutečné chvilky pravé radosti z poznání, že Bůh mě má tak rád, že dokonce ke mně přichází. Tento pokrm je dar, o němž sám Pán Ježíš řekl, že to je pokrm na cestě do Božího království. A také řekl: „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má v sobě život, a já ho vzkřísím v den poslední. „ Ne náhodou jsem si před více jak 22 lety jako biskupské heslo vybral slova Pána zapsaná v evangeliu svatého Jana: „Tento chléb je mé Tělo, dané za život světa“ – Pro vita mundi.
Chci se také obrátit k rodičům, kteří mají děti ve věku, kdy se připravují na své první setkání s Pánem v Eucharistii. Moc prosím, připomeňte si to, co jsem zmínil už na začátku: budeme dítě vychovávat ve víře a budeme ho učit milovat Boha a bližního. Prosím, uvědomte si, že setkání Vašeho dítěte s Ježíšem je životní prioritou! Můžete mu dát všechny poklady světa, ale nevychováte-li své dítě v lásce k Bohu, nedali jste mu nic! Také je veďte k pravidelné návštěvě nedělní mše svaté. Vím, že je spousta všelijakých jiných lákadel, ale ta jsou přece strašně pomíjivá. Věci tohoto světa přece pomíjí, všechno pomíjí, ale láska zůstává, jak píše svatý Pavel v listě ke Korinťanům. Účast na mši svaté je přece také projev mé lásky k Pánu.

Obracím se také k mládeži, aby právě v Eucharistii hledala sílu, jak odolávat všelijakým pokušením, kterých je kolem nás nesmírně mnoho. V síle tohoto pokrmu dojdeme do Božího království. Také pamatujme na nemocné a seniory, kteří nemohou přicházet do liturgického shromáždění. Umožněme jim co nejčastější setkání s Pánem, vždyť je to pro ně vždy velká vzpruha. Nezapomeňme také při návštěvě kostela setrvat třeba jen chvíli před svatostánkem. Ježíš je tam přítomen a vždy připraven vyslechnout naše prosby, ale i děkování a naši chválu. Kéž právě tam prožíváme to, co kolikrát říkáme pouze ústy: Pochválen buď Pán Ježíš. Ano, budiž pochválen a kéž nás přijímání Nejsvětější svátosti, tedy jeho Těla a Krve, přivede k pochopení, že všichni křesťané na celém světě, sjednoceni právě v Eucharistii, vytváří velkolepé společenství, které nazýváme Církev, Tajemné Tělo Kristovo. A v té je naše jistota, neboť jak víme, „je postavena na skále a brány pekel ji nepřemohou „.

Přeji Vám hezký advent, který nechť je především přípravou na slavnost Narození Páně, kdy k nám z výsosti přichází Nejvyšší, který se počal z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny.

Ze srdce Vám žehná,

+František Václav, váš biskup