Jako odpověď k dnešnímu žalmu jsme zpívali slova: Duše má, chval Hospodina!

Máme Boha nejenom prosit. My víme, nebo bychom měli vědět, že máme modlitbu chvály – díků – proseb – a smíru. Patrně si dokážeme představit, co to je modlitba díků: Děkujeme za konkrétní dary, které od Boha dostáváme. Určitě víme, co to je modlitba proseb: Prosíme Boha za to, co nám leží na srdci. Asi taky víme, co to je modlitba smíru: Omlouváme se Bohu za své hříchy, litujeme jich, prosíme o odpuštění a usmíření s Bohem. I na tento způsob modlitby bychom měli často pamatovat. Ale co si představovat pod pojmem „modlitba chvály“? Poslechněme si, co o tom říká P. Vojtěch Kodet:

Můžeme říct, že modlitba chvály je způsob modlitby, kterou se modlí andělé a svatí v nebi. Je to jakési vyvyšování Boha. Modlitba chvály je náročná modlitba pro člověka, který je zaměřený na sebe. Ale je to nejpřirozenější modlitba pro toho, kdo je uchvácen Bohem. Chvála není pochlebování! Bůh není dítě, které touží po pochvale, že něco udělalo dobře. Známe jeho dobrotu – to je základ. Zamilovaní lidé si říkají krásná slova. Radost a štěstí z blízkosti toho druhého tím, že se vysloví, se jakoby zhmotňují. Nepotřebují si nic dokazovat. Jsou uchváceni tím druhým. Chvála – to je radost z Boha vyjádřená slovy.
Ukázal nám to i Ježíš, jak je to zachyceno na jednom místě v evangeliu: Uprostřed rozhovoru propukne v jásot: „Velebím Tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a odhalil jsi je maličkým! Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ Máme v evangeliu modlitbu chvály Panny Marie: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli!“ Takovou modlitbou chvály je při mši svaté třeba chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu, Svatý svatý. Jak by ty zpěvy měly hřmít! Nebo modlitba kněze: Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechny čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen. Sv. Justýn říká: Nebýt Krista, není nic. Jak by to amen mělo zahřmít!
Naše pozemská chvála Boha má být předchutí té chvály, kterou máme jednou Bohu vzdávat v nebi a o které sv. Jan v Knize Zjevení říká, že je jako množství vod, jako dunění hromu.

Ať nám Pán Bůh vloží do srdce velikou touhu často Boha chválit. Je za co!