Když jsem si pročítal dnešní úryvek evangelia, tak jsem si říkal: „No potěš… O čem mám lidem nad tím úryvkem vyprávět?“ A nakonec mi Pán Bůh dal poznat, jak úžasně silný náboj i tento úryvek evangelia má.

Totiž ten Bartimaios ve svém srdci objevil, že tady v Ježíši má jedinečný zdroj naděje, že tu má obrovskou naději, s jakou se možná ještě ve svém životě nesetkal, možná poslední naději v životě. A tak z veliké bolesti svého postižení, ale i z veliké víry, z veliké důvěry, z veliké touhy volá o pomoc. A Ježíš odpovídá: nejprve slovy a pak i skutkem.

Tak to bývá. Někdy Pán Bůh nechá věci dojít až na dno a pak člověk buď objeví Krista jako svoji poslední naději – se vším, co přináší – nebo mu nezůstane nic.

P. Vojtěch Kodet ve své knížce Hledám tvou tvář popisuje i tuto svoji zkušenost: Když ke mně přišel poprvé, bylo mu asi sedmnáct let. Vypadal dost otřesně: staré ošoupané kalhoty, vytahaný svetr, mastné vlasy splývající na ramena a ve tváři beznaděj. „Ty jsi farář?“ Říkám: „Ano, co si přeješ?“ „Musíš mi říct něco o Ježíši Kristu, protože nikdo jiný už mi nepomůže.“
Kde se to ten chlapec dozvěděl, to nevím. Jeho život byl dost těžký. Od deseti let žil jenom s tátou. Rodiče se rozvedli a táta si vodil domů jiné „maminky“. Dorůstajícího chlapce zasvěcoval do tajů života, údajně „aby se neztratil“. Kluk začal chodit po hospodách, a když mu to dál nepřinášelo uspokojení, začal brát drogy. Když se ocitl poprvé na faře, byl skutečně na pokraji zhroucení — lidská troska.
Dneska už může svědčit o tom, co pro něj Ježíš udělal, jak změnil jeho život. Mnozí se mu snažili pomoci, ale nebylo z toho vůbec nic, dokud nepoznal samotného Ježíše Krista. Ten ho svou mocí a svou láskou osvobodil ode všeho, co svazovalo jeho duši, takže konečně nalezl opravdový život.

Tak to bývá. Někdy Pán Bůh nechá věci dojít až na dno a pak člověk buď objeví Krista jako svoji poslední šanci nebo mu nezůstane nic. Možná jsme to taky někdy zažili. Pokud ale člověk objeví Krista jako svoji poslední šanci a pokud se té šance zmocní ve veliké víře, ve veliké důvěře, ve veliké naději, pak to není málo. Právě naopak!