Po několika minulých rozjímáních o Eucharistii dnes „obraťme list“. Máme se s Učící se církví zahledět na dnešní 2. čtení. Sv. Jakub tam upozorňuje na jedno nebezpečí, ve kterém se i my křesťané můžeme ocitnout: Že totiž se i my sami mezi sebou budeme posuzovat podle určité vnější úrovně, podle společenského postavení, podle toho, jak kdo vypadá, podle toho, co kdo má. A zatímco my řekneme o někom: „Jó, to je někdo – ten vypadá, ten má, ten je na úrovni“, Bůh to může vidět úplně jinak. Možná právě proto, že někdo má, někdo vypadá, někdo je na úrovni – možná právě proto ten člověk už ani lidi ani Boha nějak moc nepotřebuje, vystačí si sám. A přichází o daleko větší hodnoty.

Je to paradox, ale právě to materiální zajištění a dostatek všeho – to lidi tak vzdaluje od druhých lidí i od Krista! Vidíme to kolem sebe. Vystačí si sami. A přitom štěstí není ve věcech. Věci člověku nedají štěstí. Dneska jsou lidé obklopeni věcmi jako nikdy předtím. Ale taky mnozí jsou zároveň nešťastní jako nikdy předtím. A to platí nejen v životech jednotlivců, ale i v životě velkých společenství.

Víte, jak vypadá vlajka Evropské unie? Má modré pozadí a v popředí věnec dvanácti hvězd. Víte proč dvanáct hvězd? Že bylo dvanáct zakládajících států? Nikoliv – těch bylo patnáct! Ale – a to je zajímavé! – sám autor této vlajky štrasburský umělec Arsene Hertz uvádí, že se při jejím návrhu inspiroval také textem 12. kapitoly biblické knihy Zjevení sv. Jana, která zobrazuje Pannu Marii jako ženu s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Víme, že modrá barva je barva mariánská. Takže modrá vlajka a koruna z dvanácti hvězd. Touha i té Evropskou unii vtisknout prvek transcendentna. Nekřesťanští politikové viděli ve dvanáctce symbol plnosti, 12 hodin, 12 měsíců v roce, 12 znamení zvěrokruhu, tak to prošlo. Ale autor jasně říká, čím se inspiroval. Na druhou stranu vidíme, jak bohem Evropské unie je čím dál víc „neviditelná ruka trhu“, ale taky jak se třeba Evropská unie bránila v Evropské ústavě i zmínce o Bohu, zmínce o křesťanských kořenech, na kterých Evropa vyrostla. Podle toho taky tolik problémů v EU: Nestaví-li dům Hospodin, marně se lopotí, kdo ho stavějí…“

A tak zkusme přijmout myšlenku, že shromažďovat, mít, někým být – to všechno člověka posunuje nahoru na společenském žebříčku, ale před Bohem to bývá často naopak. Potom člověk pochopí i to, co říkával arcibiskup Stojan: Máš jen to, co jsi dal.

Proti všem zásadám tržní ekonomiky, toto je ekonomika Boha: To, co sis nashromáždil, o to ve smrti přijdeš a nic si za to nekoupíš. Jen to, co z lásky ztratíš, obětuješ, daruješ – pro Boha, pro bližní, pro církev, to tvoří onen poklad v nebi, který rozhodne o tvém věčném údělu, protože Pán říká: Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce – navěky.