Browse By

PROMLUVA Z 15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – DĚSNÁ MLÁDEŽ. OPRAVDU?

Minulou neděli jsme v evangeliu slyšeli, jak Ježíšovi rodáci v Nazaretě Ježíše nepřijali: „Co ten nám tady bude povídat? Toho známe! A jeho rodiče a příbuzné taky!“ Dnes ten úryvek Markova evangelia pokračuje. Slyšíme o opaku: Ježíš rozesílá apoštoly a oni Ježíšovo slovo berou za své.

Zkusme dnes tuto Ježíšovu zkušenost s přijetím i nepřijetím promítnout do jedné konkrétní roviny.

Začal bych toto naše zamyšlení jedním citátem. Hádejte, kdo je jeho autorem: „Naše mládež je nevychovaná, vysmívá se autoritám a nemá žádný respekt ke starcům. Naše děti dnes nevstávají, když vstoupí do místnosti kmet, odmlouvají rodičům a místo práce se vybavují. Jsou docela prostě špatní.“ Víte, kdo je autorem? Ředitel školy? Ministr školství? Prezident? Nikoliv. Sokrates (469-399 př. Kr.)

Jiný citát: „Ztrácím veškerou naději v budoucnost naší země, pokud ji zítra povede dnešní mládež, protože tahle omladina je nesnesitelná, nezkrotná, prostě strašná.“ Tak to už by mohl být ministr školství. Ale není. Autorem je Hesiodos (720 př. Kr.)

Další citát: „Náš svět dosáhl kritického stadia. Děti už neposlouchají rodiče. Konec světa nemůže být daleko.“ Egyptský kněz (2000 př. Kr.)

A poslední citát: „Tato mládež je prohnilá skrz naskrz. Mladí lidé jsou zlomyslní a leniví. Nikdy nebudou jako mladí kdysi. Ti dnešní nedokážou zachovat naši kulturu. Hliněná tabulka nalezená v troskách Babylonu, stará 3000 let

Takže pokud někdo naříká nad mladými, nic nového. Že bolesti jsou? No jsou! Ale stejně tak je mezi mladými i spousta krásného. Na konci února se ve Žďáru nad Sázavou sešli na základě pozvání Sekce pro mládež ČBK mladí delegáti z různých diecézí, hnutí, řeholí, vysokoškolských společenství a občanských sdružení se svými biskupy. Společně se modlili a vzájemně diskutovali. Vzešlo z toho několik bodů s názvem „Závěry ze 4. celostátního fóra mládeže“. Pojďme si je přiblížit. A pojďme se radovat z hloubky a opravdovosti, která mezi mladými je. Co chtějí mladí říct biskupům i nám?

Poděkování Děkujeme biskupům za jejich zájem o nás mladé a za účast na našich aktivitách. Vážíme si služby kněží, zasvěcených osob i laiků, kteří se nám věnují.

Nabízíme své síly církvi, zejména kněžím ve farnostech, :
své schopnosti v oblasti nových komunikačních technologií pro prezentaci církve, :
svým vrstevníkům možnost poznat život křesťanů při běžných světských aktivitách, :
ochotu evangelizovat především skrze příklad vlastního života a ve vhodnou chvíli otevřeně mluvit o Kristu.

Toužíme po možnosti žít ve společenství věřících vrstevníků, ve kterém budeme moci prohlubovat duchovní život a zakoušet skutečnou lásku, :
aby naše farnosti byly místy, kde se nově příchozí budou cítit vítáni a přijati, :
nezanedbávat kvůli mnoha akcím osobní vztah s Kristem, :
více a konkrétněji sloužit a projevovat lásku k bližním, :
přispět k tomu, aby společnost nevnímala církev pouze jako záležitost kněžstva, ale jako společenství tvořené duchovními a laiky.

Žádáme vyváženost duchovního, intelektuálního a praktického rozměru přípravy na biřmování, :
aby se na formaci biřmovanců podíleli také dobře připravení laici; vnímáme důležitost výběru kmotrů a biřmovacích patronů, :
aby pro přípravu na biřmování byly vypracovány rámcové materiály, :
aby nám kněží více důvěřovali a dali nám více spoluzodpovědnosti, :
aby nás doprovázeli a formovali zkušení lidé s porozuměním pro mládež, :
aby kněží zapojovali do chodu farností odborníky z řad laiků a měli více času pro kněžskou službu, :
aby byli bohoslovci při své formaci intenzivněji vedeni k životu ve společenství, ke spolupráci s laiky a k práci s mládeží, :
aby diecéze podporovaly vznik gynekologických ordinací pracujících v souladu s učením katolické církve, :
aby se v církvi lépe komunikovaly záměry a vize a otevřeněji se hovořilo o aktuálních problémech, :
aby se představitelé církve ve společnosti jasně vyjadřovali, a to i ke kontroverzním otázkám, :
aby církev podporovala lidi, kteří vnášejí křesťanská témata do společnosti a médií.

Tak není všechno černé! Je mezi mladými i hodně krásy a hloubky, které je třeba podporovat zvláště v našich rodinách. Ježíš jistě má různé cesty k lidskému srdci. Ale rodina je základ. Ať nás povzbudí slova jednoho současného mladého kněze:
Často děkuji Bohu za rodiče, za domov, za víru. Děkuji Mu za to, že jsem na svých rodičích viděl radost z víry, viděl jsem je modlit se, viděl jsem je přistupovat měsíčně ke svátosti smíření, velmi často ke svatému přijímání. Mohl jsem se s nimi bavit o věcech víry a náboženství. Četli jsme spolu Bibli. Přemýšleli jsme: co nám tím chce Bůh říci. Za to vše jsem Bohu i svým rodičům skutečně vděčný. Ptám se: kolik mladých toto zažívá? Kolik mladých v naší farnosti toto zažívá? To, že jich je zde – v našem kostele – tak málo, není to obrázek toho, že nemají možnost něco takového zažít? Nedlužíme těm mladým něco? Myslím, že jim dlužíme velmi mnoho!
Nelamme nad nimi hůl. Modleme se za ně a dejme jim zažít živou víru. Takovou víru, pro kterou by sami chtěli žít, bojovat za ni a třeba za ni i život položit.