Tak schválně: Jestli víte, jakou větou začíná Bible? … Začíná větou: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“

Jakou větou začíná modlitba Věřím v Boha? … Začíná větou: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.“

I v dnešním 1. čtení z knihy Moudrosti zaznělo: „Bůh všechno stvořil…“ S jakou samozřejmostí ta slova vyslovujeme a jaký problém ta slova nejednomu člověku mohou dělat!

Velmi rád a velmi často si s mladými lidmi vyprávím o vztahu vědy a víry. Často před nimi vzpomínám na to, jak jsem za bývalého režimu chodil do školy a jak nás učili, že věříme blábolům a že žádný Bůh neexistuje a že věda je proti víře a že věda už brzy dokáže, že žádný Bůh neexistuje… A já se často ptám mladých lidí dnešní doby, jak to vidí oni: Jestli si myslí že víra je jenom pro hlupáčky, kteří si neumí vysvětlit bouřku, anebo jestli může být věřícím člověkem i vědec. Ptám se jich, jestli si myslí, že věda a víra spolu souvisejí nebo naopak jdou proti sobě, ptám se jich, jestli třeba mají ve víře něco konkrétního, o čem si myslí, že věda to vyvrátila, že věda dokázala, že v něčem věříme blbostem. Často se pak setkávám s tím, že lidé mi říkají: „No v něčem ano. V něčem je věda proti víře. Třeba v otázce vzniku světa a člověka. Něco jiného učí víra (říká, že svět stvořil Bůh) a něco jiného učí věda (říká, že všechno se vyvíjelo).“

Bude asi moc dobře, když i my všichni si dneska uvědomíme, jak to s tím stvořením světa vlastně je, že ani v této věci nezaujatá věda a nezaujatá víra nejdou proti sobě. Podobně jako matematika nejde proti češtině a čeština nejde proti matematice. Nejdou proti sobě, ale jdou vedle sebe: V češtině se učíme česky a v matematice se učíme počítat. Oba obory nejdou proti sobě ale jdou vedle sebe a rozšiřují naše poznání. Stejně tak nezaujatá věda a nezaujatá víra nejdou proti sobě, ale vedle sebe – dokonce i v otázce vzniku světa a člověka!!! – a obohacují naše poznání. Kdosi krásně řekl, že věda a víra jsou dvě sestry, které se mají navzájem rády. Víra nás učí, že svět a člověk nevznikl sám od sebe a věda hledá, jak to se vznikem světa a člověka bylo konkrétně.

Abychom pochopili biblickou zprávu o stvoření světa a člověka, musíme nejprve pochopit myšlení lidí té doby, kdy jednotlivé biblické knihy vznikaly. Podobně jako třeba až za 5000 let bude někdo zkoumat, co jsme napsali my, nebude stačit, aby si to pouze přečetl. Aby ten dotyčný pochopil, co jsme napsali, musí nejprve poznat naši dobu, naše vědomosti, naše myšlení, náš způsob vyjadřování. Teprve když toto všechno bude znát, pochopí i to, co jsme napsali. A stejně tak abychom pochopili biblickou zprávu o stvoření světa a člověka, musíme nejprve pochopit myšlení lidí té doby, kdy jednotlivé biblické knihy vznikaly. A tehdy lidé měli podstatně jiné myšlení, než máme my dnes. My dnes máme technické myšlení. Chceme všechno vyjádřit co nejpřesněji (tehdy a tehdy, tak a tak, za těchto okolností to bylo). Vezmeme-li do rukou biblickou zprávu o stvoření světa a člověka, bude moc dobře vědět, že tehdy, kdy tato zpráva vznikala, lidé měli podstatně jiné myšlení – myšlení obrazné. Jim nešlo o detaily. Oni se snažili říct velké pravdy nějakým příběhem. To, co v Bibli tedy o stvoření světa a člověka je, to není historická reportáž, jako by přijeli novináři a teď by zachycovali, co přesně Bůh udělal v pondělí a co přesně udělal v úterý a jak uplácal člověku ruce a přilepil je k tělu… Vůbec ne! Bible nechce popisovat, jak to bylo. Jedná se pouze o obrazné vyprávění. Jak svět a člověk vznikl, to ať nám skutečně řekne věda. Ale víra nám říká, že ať svět a člověk vznikl jakkoliv, nebylo to dílo slepé náhody, nevzniklo to samo, ale stojí za tím někdo nesmírně moudrý, inteligentní, mocný, který to vše naplánoval a způsobil – tedy Bůh.

Mohli bychom si pomoci takovým příkladem: Když si vezmeme kostky domina a postavíme z nich „hada“ a ťukneme do první kostky, všechny ostatní kostky se složí na podložku. Podobně i my křesťané klidně můžeme připustit, jak se celý vesmír a všechno v něm spoustu a spoustu let vyvíjelo až do dnešní podoby. Jenom tvrdíme, že v tom vesmíru a přírodě je všechno tak moudře a do detailů promyšleno, že to nemohlo takto fungovat a vyvíjet se samo. Obrazně řečeno: Musel tady být někdo, kdo i v otázce vzniku světa a člověka „ťuknul do té pověstné první kostky domina“.

A tak až budeme za chvíli vyznávat svoji víru v Boha, Stvořitele nebe i země, můžeme v duchu dodat: Ano, Bože, děkuji Ti, za vše, co mě věda učí, jak se vše v přírodě, ve vesmíru vyvíjelo a jak je to dokonalé, a prosím, ukaž mi a upevni moji víru, že to nemohlo být a nebylo samo od sebe, ale že Ty jsi ten, který všechno naplánoval, započal, uvedl do pohybu a dodnes to režíruje…